O nakladatelství Garamond
Nakladatelství vzniklo v roce 1997 a za dvacet pět let samostatné existence do akvizice společností Albatros media v roce 2022 vydalo přes 600 knižních titulů. Na počátku existence mělo nakladatelství široký záběr a vedle překladové literatury vydávalo i díla z oblasti filosofie (Roland Barthes, Gilles Deleuze), historie (edice Historica) a dvojjazyčné tituly (edice Bilingua). Později se začalo věnovat komiksům (Kytice, Kafkova Proměna a Rabínův kocour Joanna Sfara) a detektivkám (Fred Vargas s jejím netradičním komisařem Adamsbergem, nové Případy soudce Ti francouzského autora Frédérica Lenormanda). Později se produkce nakladatelství ustálila na převážně překladové literatuře.
Prvním vydaným titulem Garamondu byl příběh road movie Jízda režiséra Jana Svěráka s fotografickým doprovodem z natáčení, pokřtěný na filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 1998. Garamond se po počátečním širokém záběru později soustředil na překladovou literaturu z francouzské, španělské a izraelské jazykové oblasti a na vydávání dvojjazyčných knih. Byl prvním nakladatelstvím, které se vydávání zrcadlových literárních textů s gramatickými komentáři u nás soustavně věnovalo. Mezi výrazné tituly tohoto počátečního období patří i komiksové zpracování Erbenovy Kytice, které vyvolalo na trhu velký ohlas a zájem dalších nakladatelů o zpracování klasických literárních textů v komiksové podobě.
V roce 2001 přišla do Garamondu spisovatelka Zuzana Brabcová, s níž pracoval Petr Himmel už dříve v redakci Českého spisovatele. Její román Rok perel o coming outu, inspirovaný osobní zkušeností, vyšel v nakladatelství v roce 2002 a patří mezi nejvýraznější české romány. V roce 2005 se redakce rozrostla o překladatelku Anežku Charvátovou, která zde mimo jiné vedla edici Transatlantika, v níž vycházela španělská a portugalská překladová literatura. Po roce 2012 bylo nakladatelství nuceno v důsledku útlumu knižního trhu zeštíhlit okruh interních i externích redaktorů a přestěhovalo se do Bubenečské ulice v Dejvicích, kde existovalo vedle redakce i knihkupectví a literární kavárna.
Centrem zájmu Garamondu byla vždy především překladová literatura a od roku 2013 přibyla k francouzské a španělské oblasti ještě izraelská literatura, které se věnuje dodnes, a teoretické práce z oboru judaika (Svět modliteb, Pět svátečních svitků, dvojjazyčná Kniha žalmů/Sefer Tehilim v překladu Viktora Fischla). Cílem nakladatelství bylo objevovat zajímavé autory a díla z těchto jazykových oblastí. Garamond tak objevil pro český trh například Michela Houellebecquea (Elementární částice, Platforma), Erica-Emmanuela Schmitta (Oskar a růžová paní), Meira Šaleva (Ruský román), francouzskou autorku detektivek Fred Vargas, povídky Borise Viana nebo naposled Virginie Despentesovou (Život Vernona Subutexe).
Redakce
V dětství nebyl nijak zdatným čtenářem. Pamatuje si především Kopčema z Lovců mamutů, verneovky, protože měly hezké obálky, a příběhy vztahově nevyjasněného uskupení zvířecích kamarádů ze Čtyřlístku. To se změnilo ve chvíli, kdy mu byla (proti jeho vůli) na gymnáziu Budějovická přidělena francouzština a paní profesorka Králová ho získala pro jazyk a literaturu galského kohouta. Ten ho pak pronásledoval až na půdu FF UK v Praze, kde vystudoval románskou filologii (obor francouzština-španělština). Od roku 1991 pracoval jako překladatel na volné noze a přispíval do literární revue Světová literatura, kterou vedla Anna Kareninová. Ta mu v roce 1993 nabídla místo v nakladatelství Český spisovatel, kde se vyučil redaktorem. V roce 1997 založil nakladatelství Garamond, které řídil do roku 2022, kdy ho získala v akvizici společnost Albatros media. Vedle šéfredaktorské práce překládá z francouzštiny a hebrejštiny, kterou studoval na pražském Ulpanu. Dodnes nechápe, jakým zázrakem se z neposedného dítěte stal člověk, který vydrží celý den ležet a číst.
[email protected]
Hovory u našeho rodinného stolu končívaly tím, že se tatínek nebo maminka zvedli a sáhli do veliké knihovny: „Tohle si přečti.“ Od té doby mám ke knihám vřelý vztah. Ráda do nich píšu poznámky a považuji je za dobrou investici – nezabírají moc místa, dekorují, izolují. Vždy jsem si byla jistá, že budu po mamince architekt, pak už jsem si jistá nebyla a skončila jsem na pražské filosofii. Za roky tam strávené jsem moc ráda, i když jsem si nakonec našla o ždibec praktičtější obor. Vystudovala jsem francouzské překladatelství a novořeckou filologii a po období překládání a redigování na volné noze jsem šťastně zakotvila v Garamondu. Učení jazyků mi šlo nejlépe v zahraničí, tak jsem postupně žila ve Vermontu, v Tubinkách, Rouenu, Soluni, Athénách i Sofii. Legračním vedením osudu se stalo, že k mé kariéře v oblasti knih se přidalo ještě působení v boxerském ringu.
[email protected]