A nevěsta zavřela dveře
Ronit Matalon

Vyberte typ vydání

Novela A nevěsta zavřela dveře, za niž autorka obdržela prestižní Brennerovu cenu, představuje pestrou, občas nepřehlednou mozaiku, z níž se skládá současná izraelská společnost. Na pozadí malé rodinné tragédie v den svatby se zde v bláznivém sledu setkáváme se zoufalým ženichem Matim, s arabskou babičkou, která už je trošku „mimo“, s mladým Izraelcem Ilanem oblečeným do uniformy vojačky izraelské armády, s palestinským řidičem dodávky a s dalšími a dalšími postavami. Ronit Matalon v novele rozehrává se čtenářem hru, jejíž hlavní pravidla určují naše předsudky, dohady a dojmy, s nimiž jsme nuceni se konfrontovat.

Izraelská spisovatelka Ronit Matalon (1959–2017) patřila k významným hlasům současné hebrejsky psané literatury. Kromě cenami ověnčené prózy psala v 80. a 90. letech, v době první intifády, reportáže z Pásma Gazy a Západního břehu pro levicově orientovaný deník Haarec. Kromě toho se věnovala esejistice, vyučovala srovnávací literaturu a kreativní psaní na univerzitě v Haifě. Ve své tvorbě se Ronit Matalon, jejíž rodina pocházela z Egypta, věnovala převážně identitě mizrachi Židů, tj. orientálních Židů původem z arabsky mluvících zemí.

Z hebrejštiny přeložila Alžběta Glancová.

144 stran, 190x120, vázaná s přebalem

ISBN 978-80-7407-478-3

Ukázka

„Já se vdávat nebudu. Nebudu, nebudu!“

tady je odstavec, ale

Mladá nevěsta, zavřená v naprosté tichosti už přes pět hodin v ložnici v domě svých rodičů, nakonec prohlásila to, co prohlásila, a toto své šokující sdělení třikrát zopakovala přes zavřené dveře, na něž byly vyděšeně a zcela odevzdaně přitisknuté čtyři páry uší.

„Já se vdávat nebudu. Nebudu, nebudu,“ oznamovala nevěsta bezbarvým, téměř lhostejným hlasem, který se přes dveře rozléhal do dálky a postupně odezníval, jako vyprchávající závan čisticích prostředků.

Všichni tři se tísnili v pochmurné chodbě (babičku potom, co ji z dlouhého čekání rozbolely nohy, usadili na ratanovou stoličku přede dveřmi) a hodnou chvíli se na sebe nedívali, jako by mohlo setkání jejich pohledů přetavit prohlášení, které nevěsta právě vypustila z úst, v neměnnou skutečnost a jako by bylo vyjádřením souhlasu nejen s obsahem onoho prohlášení, ale co horšího – s jeho významem, takže dál upírali pohled na zavřené dýhované ... více