Jak rabíni dělají děti
Delphine Horvilleurová

Rok vydání: 1

Vyberte typ vydání

Tato kniha je pohledem reformního judaismu na mnohá témata současného světa, jakými jsou předávání dědictví, vztah rodičů a dětí a sexualita. Odvážné interpretace základních kapitol Starého zákona jsou zároveň obhajobou „matriarchálního náboženství“, v němž získávají posvátné texty zcela nové významy. Svoji otevřenou vizi náboženství ilustruje Delphine Horvilleurová brilantně na několika příbězích z knihy Genesis, zejména na Adamovi a Evě a Kainovi a Ábelovi, prvních rodičích a dětech. Autorka se v nich zamýšlí nad dnes problematickými otázkami identity a přenosu náboženského odkazu a tvrdí, že k předávání dědictví by nemělo docházet pouhým překlápěním uzavřené identity. Naopak se musí vydávat cestou částečné nevěrnosti, nenadálými změnami, překvapivými skutečnostmi a odchylkami z cesty, jak tomu bylo dřív a je tomu i dnes. Tradice se totiž nejlépe obnovuje, pokud je neuzavřená, ve skocích, změnách a ve styku s okolním světem, který s sebou přináší otevřenost k neznámému.

Delphine Horvilleurová (1974 v Nancy) je reformní rabínka a novinářka, pracuje pro Francouzské liberární židovské hnutí (MJIF) a řídí časopis Tnu'a. Vydala knihu V rouše Evině, ženskost, stud a judaismus. Nábožensky je činná v synagoze v XV. pařížském obvodě.

ISBN: 978-80-7407-454-7 

Ukázka

Geneze židovské matky Kněz, pastor a rabín dostanou stejnou otázku: kdy začíná život? Kněz dle očekávání odpoví: „Při početí.“

Pastor odvětí: „Při narození.“ Rabín se pohladí po vousech a řekne: „Život začíná… když děti odejdou z domu!“

 

Tento židovský vtip je ten nejnežidovštější na světě, jelikož převrací tradiční představu o patologicky závislých židovských rodičích. Obvykle se humor o rodičovství odráží od svazujícího vztahu: židovský rodič, a zejména matka, se jen málokdy raduje z nezávislosti svých potomků a jejich odletu z rodinného hnízda. Podle obvyklých představ je židovská matka naopak dotěrná a vlezlá. Jako jakýsi vztahový „anti-teflon“ se za všech okolností lepí a lne ke svým přemrštěně opečovávaným potomkům, kteří v jejích očích vždy zůstanou malými dětmi, a dusí je láskou a vinou, jako kdyby její těhotenství nikdy doopravdy neskončilo. Větou: „Zlatíčko, je mi zima, obleč si svetr,“ židovská matka říká, že ví lépe než samotný potomek, co je pro ... více