Svět modliteb
Elie Munk

Vyberte typ vydání

Kniha Svět modliteb rabína Elieho Munka je do dnešní doby považována za nejlepší komentář siduru – knihy židovských modliteb, který byl napsán v jiném jazyce než hebrejštině. Zároveň hluboce náboženský a filosofický komentář k denním a svátečním modlitbám pomáhá k porozumění a plnému pochopení textu modliteb. Kniha obsahuje rozsáhlé pasáže siduru, jež slouží jako základ k Munkovým komentářům a které uvádíme v překladu rabína Karola Sidona knižně poprvé. Součástí českého vydání je i rozsáhlý heslář osob a zdrojů na závěr knihy. 


Elie Munk (1900–1981), francouzský rabín německého původu, se narodil v Paříži v rabínské rodině. Vystudoval fi losofi i na berlínské univerzitě a ve svých 28 letech dokončil své nejvýznamnější dílo Svět modliteb. Před válkou odešel do Paříže, kde se stal rabínem synagogy v rue Cadet, poté uprchl do Švýcarska a v roce 1973 se přestěhoval za rodinou do Spojených států, kde také zemřel. Jeho dalším významným dílem je komentář k Pěti knihám Mojžíšovým s názvem Hlas Tóry.


Z francouzštiny přeložil Leo Pavlát, modlitby z hebrejštiny přeložil Karol Sidon.

 ISBN 978-80-7407-459-2

Váz., 504 stran

UKÁZKA

Nejen poznámka překladatele
Tato kniha vychází v roce 2019, ale překládat z francouzštiny jsem ji začal před více než třiceti lety. V době blížícího se konce osmdesátých let, v čase stagnující, ne však méně dusivé komunistické moci s jejím odporem ke všemu náboženskému, jsem se sice již pár let pravidelně účastnil bohoslužeb ve Staronové synagoze a rozuměl hebrejským textům modliteb, ale o jejich uspořádání, vzájemných souvislostech a historickém vývoji jsem neměl ponětí. Byla nás v synagoze malá skupinka třicátníků a mladších, kteří na tom byli stejně, a pro sebe i pro ně jsem chtěl zpřístupnit text, který bez ohledu na své stáří – poprvé byl vydán německy roku 1933 – dodnes představuje klasické dílo židovské náboženské literatury. 
Nevím už, který návštěvník z Francie mi po skončení jednoho ze šabatů ve Staronové synagoze daroval v jednom svazku dva díly knihy  německo--francouzského rabína Elieho Munka (1900–1981) Svět modliteb a v samostatném vydání přidal ještě díl třetí. Text se od vydání své původní verze dočkal již mnoha reedic včetně rozšířené a doplněné edice anglické a hebrejské. Já měl k dispozici rabínem Munkem ověřený francouzský text dle prvního vydání, a pokud jsem jej chtěl přeložit, znamenalo to nejprve převést do češtiny hebrejské modlitby, protože z nich komentář rabína Munka vycházel. Překlad nejobsažnějšího prvního dílu, který je věnován modlitbám všedního dne, jsem po večerech a nocích dokončil na podzim 1989 – a u toho zůstalo. Změny po pádu komunistického režimu, nové pracovní úkoly na československé/české ambasádě v Tel Avivu v letech 1990–1994 a posléze od října 1994 v Židovském muzeu v Praze odsunuly překlad do pozadí. Jsem vděčen Petru Himmelovi z nakladatelství Garamond, že o něj projevil zájem a že již s vidinou knižního vydání celého textu jsem mohl přeložit i zbývající dva díly pojednávající o modlitbách šabatových a svátečních. Jako podklad k Munkovu komentáři hebrejských modliteb mi však již nesloužil jejich vlastní převod, ale překlad vrchního zemského rabína Efraima Karola Sidona z konce devadesátých let. Vychází poprvé a jsem rád, že se alespoň v této podobě, když už ne v samostatném vydání, dostane k zájemcům o židovskou modlitbu. Že jsme se takto s Karolem Sidonem v jedné knize sešli, mě těší neméně. Jako bychom tak po desetiletích navazovali na přátelská setkání, hledání a diskuse, které v době  protižidovské zášti komunistického režimu provázely od druhé poloviny sedmdesátých let skupinku nás, tehdy těch mladších při Staronové synagoze. Rabínu Sidonovi ovšem tato kniha vděčí i za všechny další v ní citované překlady z hebrejštiny, ať již z Tanachu (hebrejské Bible), siduru a machzoru (modlitebních knih) nebo Pirkej avot (talmudského traktátu Výroky otců), stejně jako za ověření a úpravu dalších citací z tradiční židovské náboženské literatury. Hebrejské odkazy do textu dle originálu laskavě vložil ThDr. Ivan Kohout, Th.D. z Husitské teologické fakulty. Děkuji mu za to a neméně i za podíl na vytvoření hesláře děl a osob stejně jako za poznámky týkající  se transkripce a překladu, které přispěly k jeho upřesnění a vylepšení.


Neméně děkuji svému kolegovi z Židovského muzea v Praze Mgr. Danielu Polakovičovi za určení řady hebrejských zkratek a sjednocení transkripce uváděných jmen a děl. Daniel Polakovič je také autorem Hesláře citovaných termínů, autorů a děl, který na rozdíl od originálu knihy zahrnuje v daleko větší šíři v textu zmíněné osoby a díla, a rovněž soupisu Citovaná hebrejská neanonymní díla.
Konečně, nikoli však na konec, děkuji Klárce, mé ženě, za její pomoc při práci, porozumění a podporu. Kniha rabína Elieho Munka se obrací především k židovským věřícím, i když v dnešní době zvýšeného zájmu o rozdílné náboženské koncepce nabízí podstatné informace všem zájemcům o judaismus. Určující zaměření knihy pro židovské, přitom nábožensky orientované čtenáře si nicméně s ohledem na srozumitelnost textu pro širší čtenářskou obec vyžádalo v českém vydání několik úprav. Především: originál knihy předpokládá znalost hebrejštiny, a proto jsou v něm hebrejské odkazy, které však rabín Munk neuvádí ve všech případech zcela systematicky, uvedeny bez překladu. Aby se čtenáři bez znalosti hebrejštiny mohli ve výkladu rabiho Munka orientovat, je v tomto českém vydání k hebrejskému slovu nebo spojení vždy připojen český překlad. S ohledem na smysl je přitom v závorce podle potřeby doplněno i nezbytné pokračování citace. Současně je třeba poznamenat, že u výkladu modliteb je hebrejský citát přeložen na počátku s velkým písmenem jen tehdy, pokud se odkazuje na modlitbu jako celek. V komentáři k jednotlivým větám je hebrejská citace překládána s počátečním písmenem malým. Kromě citací, které přímo z hebrejštiny překládal nebo ověřoval rabín Sidon, text obsahuje i mnohé další, původně hebrejské citace, které však již byly převáděny z francouzského překladu. Nebylo ani možno jinak, protože rabín Munk u některých citací neuvedl přesný zdroj. Čtenáře je také třeba upozornit, že rabín Munk ve svém výkladu občas text části modlitby parafrázuje, což ve srovnání s jejím doslovným  překladem může mást. V takových případech samozřejmě nejsou připojeny uvozovky. Obdobně místy, kdy parafrázuje rabín Munk myšlenku jiného autora, je tato citace nechána bez uvozovek.
Knihy hebrejské Bible, hebrejské názvy děl, případně termíny, pokud jsou v českém prostředí obecně známé a zažité, jako například Tóra,  Talmud, aškenazim, sefardim jsou uváděny bez kurzivy. Stejně tak i názvy svátků (Pesach, Šavu’ot, Sukot, Roš chodeš, šabat). Naproti tomu v transkripci z hebrejštiny jsou kurzívou vyznačena slovaa spojení, jež je možno v rámci judaismu považovat za ustálená – například šacharit,  mincha, ma’ariv, Tachanun, Šma, Šmone esre, Tefila, Halel, midraš, jom tov, jamim tovim, Kiduš, Keduša, Kadiš, birkat kohanim apod. Všechny tyto hebrejské termíny jsou však průběžně v textu nebo v hesláři vysvětleny.  

Tituly rabínské literatury neuvádí rabín Munk jednotně – někdy byly přepsány hebrejsky, jindy jen ve francouzské transkripci a v některých 
případech byly přeloženy do francouzštiny. Kvůli sjednocení jsou proto všechny názvy děl uváděny jen v transkripci z hebrejštiny do češtiny; tomu, kdo by se chtěl daným odkazem v hebrejském originále zabývat, takový odkaz nepochybně stačí. Ze stejného důvodu jsou i citované oddíly Talmudu ponechány jen v transkripci do češtiny, bez překladu. Překlady nicméně uvádí na konci knihy Heslář citovaných termínů, autorů a děl, případně soupis Citovaná hebrejská neanonymní díla. Židé jsou v textu psáni s malým ž, protože v daném případě kniha pojednává o židovském společenství jako o společenství víry, i když z kontextu je na řadě míst patrné osudové sepětí tohoto společenství v národním slova smyslu.
Komentář Elieho Munka byl napsán před téměř sto lety a s tímto vědomím třeba nahlížet některé autorovy závěry odrážející dobový  stav vědění, myšlení a společenské a náboženské vztahy. To však nic nemění na tom základním: hlubokém vhledu rabína Munka do židovské tradice, jeho niterné opravdovosti a oddanosti židovské víře, s níž provází židovskými bohoslužebnými texty ještě předtím, než nesčetní čtenáři
jeho výkladu zahynuli v období šoa. Budu rád, když český překlad knihy rabína Elieho Munka Svět modliteb přispěje k jejich hlubšímu  pochopení a nabídne podněty pro mysl i srdce všem, kdo u sebe hledají. 

V Praze 1. října 2019
Leo Pavlát


Předmluva
Lidé naší doby se již neumějí modlit. Ti, kdo dokáží osvobodit svou duši od ochromující rezignace našich dnů, těžkého břemene každodenních 
starostí, ošidného kouzla racionalismu a materiálního i technického pokroku, aby se v upřímnosti citu modlili za uskutečnění nejvyššího  cíle svého života, jsou vzácností. Pro společenství věřících ztratila modlitba svůj  pravý smysl. Věřící si není vědom ani posilující a očistné moci, jež z modlitby vyzařují, ani jejího povznášejícího a zušlechťujícího působení na duši, neboť modlitba coby oběť kultury vzdálené Bohu rychle upadla na roveň čistě rutinního aktu. Dnešní člověk však přesto víc než kdy jindy cítí, že je třeba znovu se naučit modlit. Zklamání, jež člověk zakouší z neúspěchu vlastní civilizace, není jediným důvodem, jenž pobízí k opětovnému hledání pramene věčných, rozum i smysly  přesahujících pravd. Úzkostné volání nesčetného množství těch, které nejistota doby dohnala na samou hranici zoufalství, horoucně stoupá k nebi a prosí o pomoc a milosrdenství Boha otců, jemuž se lidé vzdálili. Hledají Boha a přejí si, aby jim byla naznačena cesta, jež k němu vede. Na tuto cestu je však možné se vydat jen tehdy, pokud prochází branami modlitby. Neboť modlitba ve svém nejhlubším významu představuje žebřík, jenž vede ze země do nebe. 

Modlitby našeho lidu nám mají pomoci při hledání Boha. Je však nezbytně nutné, abychom tyto modlitby podrobili filozofickému a historickému zkoumání z hlediska jejich povahy, idejí, původu a formy? Podle našeho názoru je třeba zvolit přímočařejší způsob. Každý kdo dokázal proniknout vnější formou modlitby a dospěl až k jejímu vnitřnímu obsahu, lépe pochopí ideje a pocity skryté hluboko v jejím nitru. Tvůrci modliteb obdaření pravým viděním, jak ho propůjčuje prorocký duch, nám postoupili modlitbu coby prostředek, který každému z nás pomáhá nalézt jeho Boha. Dokonce ani meditace a náboženské vytržení, jež v modlitbě hledají zkušenost sjednocení s Bohem, se neobejdou bez zkoumání základního smyslu modlitby a jejího studia jako celku. Máme-li se v modlitbě setkat s Bohem, musíme otevřít svou duši, aby jí zcela a naprosto pronikla její slova a rytmus stejně jako posvátné rozpoložení, které vyzařuje ze společné modlitby. Předkládaný výklad má věřícímu napomoci k dosažení tohoto cíle. Zdůrazňuje zejména hlavní ideje a cit, jež naši moudří do modliteb vložili a učinili je jejich základem. Právě to nám umožňuje, abychom je lépe pochopili. Výklad důsledně vychází z tradičních pramenů a nezabíhá ani ke spekulativním domněnkám, ani k interpretacím homiletické povahy. Zvláště zvýrazňuje motivy, jež podmínily sestavení různých částí modlitební knihy, logický sled modliteb a jejich vnitřní uspořádání. Z toho všeho vyplývá zřejmá historická kontinuita knihy modliteb, zatímco výklad významu a terminologie textů všeobecné náhledy doplňují. Vlastní výklad uvádějí tři vstupní kapitoly o hodinách modlitby a jejich významu, uspořádání modliteb a smyslu požehnání.
Myšlenky rozvedené v těchto vstupních kapitolách mají obzvláštní význam a komentář se na ně často odvolává. Sluší se rovněž připomenout, že při zevrubnějším zkoumání nelze pro správné pochopení pojetí židovské modlitby pominout zásadní význam některých pasáží  kabalistického původu. Výklady rabína Samsona Raphaela Hirsche jsou často citovány doslovně a hojně jsou uváděny i interpretace dalších autorů. Naproti tomu povšechný nebo lingvistický výklad žalmů a ostatních biblických či talmudských textů včleněných do modlitební knihy nebyl do komentáře zařazen. V těchto případech je pouze uveden důvod jejich začlenění do příslušných částí textu. Pojetí této knihy rovněž nedovoluje, abychom se v ní více zabývali všeobecnými úvahami o původu a podstatě modliteb nebo podrobnějšími informacemi o  náboženských ustanoveních, která s nimi souvisejí. Toto dílo je upraveno podle původní verze, která vyšla německy roku 1933.  Kéž by přispělo k tomu, aby se modlitby přiblížily našemu srdci a ve všech zemích vzrostl zájem židovských obcí o studium našich tradičních pramenů. 

E. M.
 

 

Ukázka

Nejen poznámka překladatele Tato kniha vychází v roce 2019, ale překládat z francouzštiny jsem ji začal před více než třiceti lety. V době blížícího se konce osmdesátých let, v čase stagnující, ne však méně dusivé komunistické moci s jejím odporem ke všemu náboženskému, jsem se sice již pár let pravidelně účastnil bohoslužeb ve Staronové synagoze a rozuměl hebrejským textům modliteb, ale o jejich uspořádání, vzájemných souvislostech a historickém vývoji jsem neměl ponětí. Byla nás v synagoze malá skupinka třicátníků a mladších, kteří na tom byli stejně, a pro sebe i pro ně jsem chtěl zpřístupnit text, který bez ohledu na své stáří – poprvé byl vydán německy roku 1933 – dodnes představuje klasické dílo židovské náboženské literatury.

Nevím už, který návštěvník z Francie mi po skončení jednoho ze šabatů ve Staronové synagoze daroval v jednom svazku dva díly knihy německo- -francouzského rabína Elieho Munka (1900–1981) Svět modliteb a v samostatném ... více