Oskar a růžová paní
Eric-Emmanuel Schmitt

V souboru tří dojemných příběhů autor formou jednoduchého, dětského vyprávění vykresluje paralely i kontrasty mezi náboženskými systémy (křesťanstvím, judaismem, islámem) a dokazuje, že vždy by měla rozhodovat v první řadě lidskost. V příběhu Oskar a růžová paní vede umírající desetiletý Oskar kouzelný dialog se svou ošetřovatelkou o hodnotách lidského života a rozhodne se napsat Bohu. V části Pan Ibrahim a květy Koránu se ujímá osiřelého židovského chlapce starý muslim z jeho ulice a podnikne s ním cestu do své rodné země. V Noemově dítěti je hrdinou příběhu malý Josef, kterého společně s dalšími židovskými dětmi za války ukrývá katolický kněz. Zatímco děti musí chodit na mši do kostela, otec Pemza se učí hebrejsky a sbírá předměty patřící do dědictví národa, který stál před vyhlazením. 

Eric-Emmanuel Schmitt (nar. 1960 v Belgii) je v současné době jedním z nejpřekládanějších francouzsky píšících autorů. Po studiích filozofie zakončených doktorátem vyučoval počátkem 90. let filozofii i na univerzitě v Chambéry, ale po velkém úspěchu svých divadelních her se začal věnovat pouze psaní. V současné době žije v Bruselu. Je autorem dvou desítek divadelních her a mnoha novel a románů. V Garamondu již vyšel jeho zajímavě pojatý výklad Ježíšovy smrti v románu Evangelium podle Piláta (1998, česky 2005). V několika divadelních nastudováních byl v České republice uveden příběh Oskar a růžová paní, který čtenář najde v tomto souboru, jenž se stal zároveň prvním Schmittovým bestsellerem.

Z francouzštiny přeložily Zdenka Kovářová a Denisa Kerschová-Brosseau

Třetí, upravené vydání

256 stran

 

 

 

Ukázka

Když mi bylo jedenáct let, rozbil jsem prasátko a šel za děvkama. Moje prasátko byla lesklá porcelánová kasička barvy nazelenalých zvratků, která měla otvor, kudy se daly mince vsunout dovnitř, ale nešly vyndat ven. Tuhle jednosměrnou pokladničku vybral můj otec, neboť odpovídala jeho představě o životě: peníze jsou tu od toho, abychom si je udrželi, a ne je utráceli.

V prasečích útrobách bylo dvě stě franků. Čtyři měsíce práce. Jednou ráno, právě jsem odcházel do školy, mi otec řekl:

„Mojžíši, já to nechápu. Chybí nám peníze. Ode dneška budeš zapisovat do kuchyňského sešitu veškerou útratu za

to, co nakoupíš.“

Jako by nestačilo, že mi nadávají ve škole i doma, že peru, učím se, vařím, chodím na nákup, jako by nebylo dost na tom, že žiju sám ve velkém černém bytě, kde není živáčka a ani trochu lásky, že jsem spíš otrok než syn advokáta, kterýnemá klienty ani ženu, nakonec ze ... více