Putzi, Hitlerův pianista a mecenáš
Thomas Snégaroff

Rok vydání: 2021
Počet stran: 296
Vazba: V8b
Jazyk originálu: francouzština
Překladatel: Tomáš Havel

Vyberte typ vydání

Ernst Hanfstaengl, navzdory dvoumetrovému vzrůstu přezdívaný Putzi („prcek“), se ve 20. letech stal Hitlerovým pianistou a důvěrníkem. Jeho život je dalším neuvěřitelným příběhem, který napsala druhá světová válka. Narodil se americké matce a německému otci roku 1887 v Mnichově, poté žil v bohémském New Yorku, kde obchodoval s uměním a ve volném času se věnoval hudbě. O deset let později se seznámil s Hitlerem, finančně ho významně podporoval a hrál mu na piano Wagnera, kdykoli si to Hitler přál. Výstřední muž se širokými kulturními obzory vzbuzoval žárlivost nacistů, zejména Goebbelsa a Goringa, ve skutečnosti snil o spojenectví Německa se Spojenými státy. Hitler ho jmenoval v roce 1933 vedoucím říšského oddělení pro zahraniční tisk, ale po čtyřech letech Hanfstaengl upadl v nemilost a v obavě o život byl nucen z Německa uprchnout. Přes Švýcarsko se dostal do Anglie, odkud ho vyhnal Churchill, a pak do Spojených států, kde se stal hlavním Rooseveltovým zdrojem informací o Hitlerovi. Ernsta Hanfstaengla považovali jedni za neškodného šaška, druzí za zrádce a jednoho z architektů zla. Putzi byl po válce omilostněn a zemřel v roce 1975 v Mnichově.

Thomas Snégaroff (1974), francouzský historik, novinář a spisovatel. Zabývá se zejména dějinami Spojených států a v tomto oboru je konzultantem několika francouzských televizních stanic. Je autorem knih o americké politice a charakteru prezidentského úřadu (S Amerikou pod kůží), knihy o prezidentu Kennedym a titulu, v němž srovnává příběh seriálu Star Wars s americkou politikou. Román-dokument Putzi se setkal ve Francii s velkým úspěchem a byl přeložen do několika jazyků.

Z francouzštiny přeložil Tomáš Havel
Vázaná
Počet stran: 296
Doporučená cena: 320
Vychází v říjnu
 

Ukázka

Hitler prožíval období skryté činnosti. Byl na svobodě, ale jeho stranu rozpustili. Toho dne se Putzimu svěřil s tím, že puč ho poučil o tom, že skončila doba státních převratů, že síla spočívá v rukou vlády u moci, je tedy potřeba se k moci probojovat přes volební urny. Jistoty, o nichž tušil, že v budoucnu nabudou zásadního významu, se vynořovaly uprostřed oceánu zmatení. (...) Bez Putziho by se Führerovi takový vzestup nepodařil. Putzi také věděl, že Hitler naléhavě potřebuje peníze. V březnu 1923 ho přišel požádat o vysokou sumu Hitlerův četař z doby první světové války Max Amann. Jednalo se o zaplacení dvou rotaček, potřebných k obnovení vydávání tiskového orgánu nacistického hnutí Völkischer Beobachter. Helene se proti tomu ze všech sil ohradila: peníze potřebují na velký dům v Mnichově, který Putzi slíbil koupit. Jenže touha zalíbit se Hitlerovi byla silnější než manželčiny nářky. Dohadování ukončil záchvat vzteku, Putzi křičel, že ty peníze jsou jeho a že si s nimi udělá, co uzná za vhodné. více