Z rodu vyvolených
Alain-Fabien Delon

ISBN: 978-80-7407-482-0
Rok vydání: 2021
Počet stran: 213
Formát: 200x130mm
Vazba: V2
Překladatel: Tomáš Havel

Vyberte typ vydání

Může se život přes noc obrátit naruby? Osmnáctiletý Alex Delval sní o tom, že se stane hercem jako jeho všemi obdivovaný otec. Když je mu ale nabídnuta zlomová role, přepadnou ho silné pochybnosti. Jeho démoni ho doženou k alkoholu. Vypukne hádka s přítelem. Opona. Znovu při vědomí se Alex ocitá tváří v tvář neznámému muži. Šedesát let, příjemný vzhled. Psychiatr. V hlubinách noci mezi nimi vznikne nečekané pouto. Alex se konečně odváží poddat a vypráví svůj životní příběh. Jak se stát sám sebou, když vyrůstal ve stínu legendy? Jak se vypořádat s předsudkem „synáčka“, aby konečně převzal kontrolu nad vlastním osudem?

Alain-Fabien Delon (1994) je francouzský model a herec. Ve svém literárním debutu, románu Z rodu vyvolených, čerpá ze zkušenosti dospívání ve stínu slavného otce: legendy francouzského filmu Alaina Delona. Dle vlastních slov si roli podobnou své životní vyzkoušel již herecky ve filmu Les rencontres d’après minuit (Setkání po půlnoci, 2013), v němž ztvárnil postavu rodinou opuštěného chlapce. Podobnosti s autorovým dětstvím a dospíváním v bouřlivé domácnosti filmové hvězdy lze jen stěží přehlížet i v příběhu jeho románového Alexe, který se v drsné, ale zároveň křehké zpovědi lásky a nenávisti k otci, jemuž svět leží u nohou, snaží najít svou vlastní identitu.

Ukázka

Můj otec je největší herec, jakého znám. O tuhle pýchu mě nikdo nepřipraví. Miluju ho. Vždycky jsem obdivoval jeho chování, talent, krásu. Není krásnějšího muže nad Alexandra Delvala. I dnes, s bílými vlasy a vousy, je oslňující.

Zamlada vypadal jako já. Vlasy černé jako uhel. Štíhlý. V našem rodě nemá nikdo ani deko navíc. Občas říká, že nás vysochali bozi. Byl úžasný a pořád je; tím svým hlubokým pohledem dokáže probodnout, podržet, ukolébat. Zavine vás do svého hlubokého hlasu. K tomu, aby byl, nepotřebuje mluvit. Jméno, které jsem po něm zdědil, je vstupní heslo, ale také způsob, jak uniknout sám sobě. Vždycky ve mě věřil. Kolikrát mi vtloukal do hlavy, když jsem byl ještě dítě:

„Jednou z tebe bude taky legenda. Taky jednou budeš Alexandre Delval. Jsi můj zázrak.“

Delval. Delval. Delval. Jméno, které bych mohl opakovat donekonečna. Náš erb, náš nejkrásnější vývěsní štít. Dvě slabiky, v nichž se mísí ... více