Pátá čtvrť
Viktor Fischl

Vyberte typ vydání

Viktor Fischl (1912–2006) se narodil do českožidovské rodiny v Hradci Králové. V roce 1939 emigroval do Anglie, kde pracoval mimo jiné na ministerstvu zahraničních věcí československé exilové vlády. Byl blízkým spolupracovníkem Jana Masaryka. Koncem roku 1949 se odstěhoval do Izraele, v jehož diplomatických službách (jako vyslanec působil v Japonsku, Barmě, Jugoslávii aj.) přijal hebrejské jméno Avigdor Dagan. Svým českým jménem se podepsal pod řadu básnických sbírek (debutoval v roce 1933 sbírkou Jaro), laskavě poetických próz (mezi nejslavnější romány patří Kuropění, 1975, a Dvorní šašci, 1982) či knih uplatňujících žurnalistické tvůrčí postupy (Hovory s Janem Masarykem, 1951).

Poetický příběh s detektivní zápletkou ze zanikajícího židovského ghetta, takzvané páté pražské čtvrti – Josefova, patří k méně známým knihám spisovatele Viktora Fischla. Když vyhoří vetešnictví Zigmunda Barbiera, je zatčen tiskař z Brendeisovy tiskárny Emil Holub. O jeho nevině jsou přesvědčeni doktor Karlin se správcem židovského hřbitova Kolomanem Gottliebem, kteří si marně lámou hlavu s tím, kdo stojí za sérií žhářských útoků na vetešnictví v jejich čtvrti doopravdy. Pravý viník žhářských útoků se skrývá někde mezi synagogami a obchůdky, kde se setkávají lidé moudří i pošetilí, mladí milenci i staří přátelé, smolaři i výherci milionů. Díky Fischlovu kouzelnému vyprávění v Páté čtvrti (1989) ožívají postavičky jako chapr Šalomoun Markus, kartáčník Geduldiger, dámy z nevěstince vdovy Bandlerové či věčně opilý lampář Vastl, a nad celou čtvrtí se vznáší přízrak Golema, který může mít mnoho tváří.

V Páté čtvrti bylo všechno možné. Hodiny na židovské radnici se tu posouvaly proti proudu, jakoby do minulosti místo do zítřka, a kdekdo ještě stále potkával – anebo to aspoň tvrdil – Golema, který prý chodil k ránu s věčně opilým lampářem Vastlem a pomáhal mu za svítání zhasínat lucerny.

Nebylo to poprvé, co si pan Samuel Brandeis na svých nočních procházkách říkal, že Pátá čtvrť je vlastně něco, co nemůže být. Jablko se může rozkrojit na čtyři čtvrti nebo pět pětin nebo šest šestin, ale ne na pět čtvrtí. Pátá čtvrt je něco mimo tento svět, ve kterém nic nemůže mít tři půlky. Na místě, které bylo mimo tento svět, bylo však možné všechno. Stromy tu mohly růst korunami dolů a s kořeny pnoucími se k nebi a lodi tu mohly stát v přístavu se stěžni v hlubinách a kotvami ve hvězdách.

224 stran, vázaná s přebalem, 200x130

ISBN 978-80-7407-485-1 

Ukázka

„Když jsem byl ještě král,“ začínal pokaždé stejně Šalomoun Markus, který stával v dlouhém černém kaftanu před vetešnictvím a zastavárnou Zigmunda Barbiera na rohu Já­chymovy ulice, kde pracoval jako „chapr“, jehož úkolem bylo chytat možné zákazníky a přivádět je do krámu.

„Když jsem ještě byl král,“ začal tedy jako vždy a pokračoval, „přicházeli ke mně na dvůr lidé, abych je rozsoudil. Jenže, víme, pravda není hřebík, a není tak lehké klepnout ji na hlavičku. Kromě toho se můj dvorní šprýmař Armin, který byl, mezi námi řečeno, mnohem moudřejší než já, ptal pokaž­dé znovu, dovedu-li přilepit useknutou hlavu, a to jsem ovšem ani já neuměl. Proto jsem také sotvakdy vydal někoho do rukou katů.“

Než pokračoval, vrhl se jako dravý pták na nějakou oběť, kterou viděl přicházet. Radil, domlouval, přesvědčoval, za­přísahal při všem, co je mu drahé, jakéhosi mladého muže, aby si nedal probůh uniknout zlatou příležitost a šel se teď hned, v této chvíli, podívat na to, jaké ... více