Sněžný levhart
Sylvain Tesson

Vyberte typ vydání

Sylvain Tesson se tentokrát vydal s fotografem Vincentem Munierem na náhorní plošiny Tibetu po stopách téměř mytické šelmy: sněžného levharta. Dojmy z výpravy za extrémně plachým, samotářským zvířetem v knize vztahuje ke zkušenostem se ztrátou milovaných žen, jejichž přízrak ve vzácné šelmě spatřuje, a prokládá úvahami o vztazích mezi přírodou a člověkem.

„V Tibetu už šest let stopuju jedno zvíře,“ začal Munier. „Žije na náhorních plošinách. Trvá dlouho, než se k němu člověk dokáže přiblížit natolik, aby ho spatřil. V zimě se tam vracím, pojeď se mnou.“

„Které zvíře to je?“

„Sněžný levhart,“ řekl.

„Myslel jsem, že ten vyhynul,“ řekl jsem já.

 „To on jen chce, abychom si to mysleli.“

Sylvain Tesson  (1972), francouzský spisovatel a dobrodruh, po studiích geopolitiky cestoval a o svých cestách psal knihy, z nichž některé byly zfilmovány (Sám180 dní u Bajkalu natočený podle jeho knihy V sibiřských lesích). Na motorce přejel Island, s kamarádem objeli zeměkouli na kole, podnikl pětiměsíční přechod přes Himálaj, v roce 2003 prošel cestu popsanou Slawomirem Rawiczem, který prchal z gulagu u Jakutska do Kalkaty v Indii, aby se přesvědčil, zda je to možné. Až na popsaných 10 dnů bez vody v poušti Gobi se utvrdil v tom, že to možné je.

Z francouzštiny přeložila Petra Zikmundová. 

168 stran, 200x130

ISBN 978-80-7407-480-6

Ukázka

Druhé zjevení

Podruhé jsme ji spatřili jednoho zasněženého rána.

Stáli jsme na vápencovém hřebeni u jižního ústí údolí, nad skalním obloukem, jímž se proháněly poryvy větru.

Stanoviště jsme zaujali za úsvitu a vítr nás už stačil pěkně profackovat.

Munier si zachovával svůj stoicismus, dokonale přinýtovaný k hledáčku. Jeho vnitřní život poháněl svět vnější.

Možnost setkání v něm znecitlivěla jakoukoli bolest.

Předešlý den mi vyprávěl o svých blízkých. „Podle nich jsem neurotik: když se děje něco zásadního, koukám po nějakém brhlíkovi.“ Odpověděl jsem, že neurózou naše mozky naopak reagují na přehlcení informacemi. Jakožto městský zajatec, živený nekonečným přívalem novinek, jsem se cítil podřadně. Jarmark byl v plném proudu, pračka se točila, obrazovky blikaly. Nikdy jsem si nepoložil otázku: v čem je let labutě méně zajímavý než Trumpovy tweety?

Abych vydržel ty hodiny vyčkávání, ponořil jsem se hluboko do vzpomínek. Přenášel jsem se roky nazpět na pláže u Mozambického průlivu či k ... více