Kruté příběhy sladké Francie II - ukázka
Zbyněk Kašpar

Smrt, včely a levandule
(…)
S pěstováním levandule souvisí i výroba mýdel. Marseilleské mýdlo, savon
de Marseille, je dnes chráněnou značkou, a právě mýdla levandulová jsou
nejvyhledávanější. Tradice jejich výroby je skutečně velmi stará. První
mýdlárnu založil jistý Crescas Davin již v roce 1371 a na počátku 19. století
působilo v Marseille již skoro devadesát továren. I když místní výrobci
dnes musejí čelit levnější konkurenci z mimoevropských zemí, výroba
mýdel stále pokračuje. Správné marseilleské mýdlo musí obsahovat 72 %
olivového oleje a ve své základní podobě bez přídavku esencí je
hypoalergenní a velmi šetrné k životnímu prostředí. Někteří Provensálci je
prý používají i místo zubní pasty. Mýdlovou chuť v ústech pak snadno
spláchnete zmiňovaným hltem olivového oleje a den může začít.
Mýdlo místní výroby má prý dokonce i léčivé účinky, alespoň o tom bývaly
přesvědčeny marseilleské matky. Pokud se okrájelo do podoby čípku a
vrazilo do konečníku kojence zkroušeného střevním neduhem, výsledek
byl prý zaručen. Nevím, co by tomu řekli dnešní pediatři, ale provensálské
lidové léčitelství nabízí i jiné zaručené recepty. Tak kupříkladu pokud
osmažíte žížaly, olej, který tímto způsobem získáte, možná nebude
nejchutnější, ale zato spolehlivě zacelí řezné rány. Ještě na počátku 20.
století by devět z deseti Provensálců doporučilo jako skvělý lék na léčení
bronchitidy hlemýždí sirup, a pokud rodiče trápilo, že se jejich ratolest v
noci pomočuje, i tady byla snadná rada. Stačilo připravit ragú z krys a bylo
vystaráno. Existují samozřejmě i závažnější choroby. Například černý
kašel. Co to dalo starání a výzkumů, než byla objevena vakcína. A přitom
v Marseille znali recept už dávno. Stačilo sedmkrát prolézt pod břichem
osla a bacily se daly na bezhlavý útěk. Jen bylo třeba dbát na to, aby
nemocný pod oslem prolézal z pravé strany na levou, z oslova pohledu,
pochopitelně.