Co je to liberální judaismus?
Pauline Bebe

Co je to liberální judaismus?

57. Je Bůh sexista?

 

Při studiu zákonů týkajících se žen a jejich vývoje brzy zjistíme, že židovskou identitu, názory a etické formy ovlivňovaly civilizace, v nichž se židovský národ vyvíjel. Po celá staletí judaismus reprodukoval systémy patriarchálních společností, které ho obklopovaly, a dnes se moderní západní civilizace snaží tento systém změnit. Učenci a rabínské autority si často v tomto podstatném bodě, jakým je postavení ženy, protiřečili a vydávali protichůdná stanoviska. Z toho vyplývá, že halachický proces je proměnlivý, že ho vytváří lidé a že je tudíž omylný. V minulosti jistě docházelo k mnoha přehmatům a omylům, které se my dnes snažíme napravit. I my se můžeme dopouštět chyb, nicméně stojí za to riziko podstoupit než lpět na tradici a poslouchat zákony a příkazy, které jsou v rozporu s naším svědomím. Mnoho žen opustilo židovskou víru proto, že jim každé překročení prahu synagogy dávalo jasně na vědomí, že jsou jen ženami.

Halacha procházela postupným vývojem. Rabíni změnili některá ustanovení v oblasti uzavírání manželství tím, že zavedli ketubu (manželskou smlouvu) a zakázali polygamii, později pozměnili legislativu rozvodového řízení v traktátu Jevamot (112b), podle níž nyní žena“ může být rozvedena se souhlasem manžela i bez jeho souhlasu“. Dokázali tak zachovat dynamiku a vývoj halachy a adaptovat ji na svoji dobu. Komentátor Šulchan aruchu Moše Iserles, známý jako Rema, dokumentuje vitalitu halachy na příkladu z traktátu Pesachim, kde je položena následující otázka: Jsou ženy povinny opírat se loktem během sederového obřadu? Talmud odpovídá, že našim chašuvot, vážené ženy, tak činit mohou a Moše Iserles to komentuje slovy: „Dnes jsou ve vážnosti všechny ženy.“ 1) Šulchan aruch, Orchot chajim 472,4,.)) Také citujme midraš Tanchuma, 2) Nicavim, 2.)) který mluví pro rovnoprávnost mužů a žen dříve muž všechna feministická hnutí: „Ačkoli jsem vybral náčelníky, soudce a stařešiny, aby vám vládli, přede Mnou jsou si všichni rovni, neboť je řečeno „každý v Izraeli“ 3) Deut. 29,9.)), což znamená nejenom velmoži, ale i vaše děti a vaše ženy, protože lidé uznávají pouze muže, ale Svatý, buď požehnán, takový není.“

Tento midraš nám dokazuje, že sexismus je vlastní lidem, ale nikoli Bohu, a je na nás, abychom podporovali Boha v jeho neutrálním postoji, protože „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je.“ 4) Gen. 1,27.))

 

 

VI

Rituály a náboženská praxe

 

  1. Jaká je role rabínských soudů a jak pracují?

 

V každé zemi pracují rabínské soudy jinak. Například ve Velké Británii jsou soustředěné v Londýně a všechny případy liberálních obcí se projednávají tam. V jiných zemích svolává liberální rabín rabínský soud pouze v případě, kdy je třeba vyřešit nějaký případ. Pro posouzení sporu náboženské povahy je nutný minimální počet tří rabínů. Rabínské soudy nepřijímají rozhodnutí, která by nebyla v souladu s obecnými zásadami stanovených pro všechna liberální hnutí. Většina případů, které řeší rabínské soudy, se týká konverze nebo rozvodu. Rozhodnutí rabínského soudu jsou platná, závazná a uznávaná všemi liberálními soudy ve světě.

 

 

  1. Jaké obřady jsou spojené s narozením dítěte?

 

V knize Genesis je napsáno, že každá lidská bytost je stvořena podle Božího obrazu 1) Gen.1,27-28.)) a nese v sobě Boží záměr zdokonalení světa. Každé narozené dítě je článkem řetězu dějin a tradice judaismu. Slovní hříčka v Talmudu označuje děti za stavitele budoucnosti. 2) Viz Ber. 64a k Iz. 54,13.)) Děti zaujímají v judaismu ústřední postavení, a proto je tolik prostoru a péči věnováno výchově a předávání tradice zajišťující přežití do dalších generací. Plodit děti je prvním aktivním přikázáním, které Bůh dal Adamovi a Evě. 2) Gen. 35,11.)) Tradice říká, že nemáme-li děti, musíme mít alespoň žáky, abychom mohli jejich prostřednictvím předávat tradici.

Bible uvádí, že nemožnost plodit děti je považováno za úradek Boží. Je jasné, že dnes nemůžeme s tímto postulátem souhlasit a neplodnost jako Boží trest, a naopak plodnost za požehnání nemůžeme akceptovat, protože takovéto zjednodušené rovnice mohou vyvolávat neodůvodněný pocit viny. Narození dítěte přesto představuje významnou událost a duchovní rozměr musí být náležitě oslaven. Obřad po narození dítěte je pro všechny blízké příležitostí vyjádřit radost, vděk a přijetí odpovědnosti za výchovu. Většinou se pořádají dva obřady, jeden soukromý, takzvaný brit neboli přistoupení ke smlouvě, a druhý veřejný v synagoze, takzvané pojmenování. Je samozřejmé, že i zde se uplatňuje rovnoprávnost obou pohlaví. Midraš Exodus raba říká: „Toto promluvíš k domu Jákobovu – to platí pro ženy, a oznámíš synům Izraele – to platí pro muže.“ ( (Ex. 19,3)

Obřad obřízky, brit mila, se provádí u chlapců osmý den po narození, 3) Gen. 17,12)) výjimkou jsou případy, kdy nelze z lékařského hlediska zákrok provést. Po mnoha diskuzích týkajících se obřízky vyhlásila synoda v Augsburgu v roce 1871 „nejvyšší důležitost obřízky pro judaismus“, ačkoli i neobřezání Židé byli vždy v souladu s halachou považováni za Židy. 1) Talmud bavli, Sanhedrin 44a. David Cvi Hoffmann, Melamed le-ho´il, Jore de´a č. 79.))

Pro liberální Židy představuje obřízka znamení smlouvy. „Stvrdili jsme ji v době Abrahamově, našeho praotce, a stvrzujeme ji i dnes.“ 2) Jacob Walter: American Reform Responsa, Collected responsa of CCAR. NY, 1983.)) Osoby provádějící obřízku se nazývají mohalim a musejí mít lékařské vzdělání (Nejsem si jistý, zda je tomu tak ve Francii, ale v Německu určitě ně. A neřekl bych, že by to nějak vadilo. Zkušený mohel nelékař je podle mne lepší než lékař nezkušený v záležitostech obřízky, pozn. rabína Davida Maxy) Dítě dostane své hebrejské jméno, jehož význam je stanoven na základě vztahu k rodičům, syn či dcera toho a této. Tento obřad se většinou provádí doma, aby mohla být splněna rovněž micva pohostinnosti. Zatímco v tradičním židovském pojetí je povinnost připojit syna ke smlouvě na otci, v liberálním judaismu mají zodpovědnost oba rodiče, ať se jedná o chlapce nebo dívku.

 

V souladu se zásadou rovnoprávného přístupu k dědictví Izraele zaváděl liberální judaismus postupně obdobné obřady i u dívek, které procházejí osmý den po narození obřadem nazývaným brit chajim nebo brit leida (smlouva života či smlouva narození). Obřad pro narozené dívky se dříve praktikoval v Alsasku nebo severní Africe, ale postupně zanikl. Obřad pro dívky probíhá téměř stejně jako u chlapců a rodiče pronášejí požehnání: „Buď požehnán, Bože, králi světa, který nás posvětil svými příkazy a přikázal nám uvést našeho syna (naši dceru) do smlouvy židovského národa.“ 3) Rabbi´s Manual, CCAR, 1988.)) Na přípravě obřadu se podílejí rodiče společně s rabínem a diskutují zejména nad hodnotami, které by rádi svému dítěti předali. Pokud jeden z rodičů není Židem, obřad se provádí pouze v případě, že si ho přejí oba rodiče a že se zaváží, že budou dítě vychovávat v judaismu. Obřad je prvním krokem ke konfirmaci židovství.

Pojmenování je veřejný obřad, se odehrává v synagoze obvykle v sobotu ráno. Rodiče jsou vyvoláni i s dítětem k Tóře a rabín spolu s rodiči vysloví děkovnou modlitbu. Narození dítěte doprovází též micva cedaky (dobročinnosti). Vykoupení prvorozeného bylo v liberálním judaismu zrušeno již v jeho počátcích (tento obřad se týkal kněžství a otec v něm za peníze vykupoval prvorozeného mužského potomka). Skutečnou výzvou pro rodiče je pak výchova dětí, aby byla naplněna slova Tóry: „Vštěpuj je svým synům.“ (Deut. 6,7). Rodiče a náboženská obec při výchově spolupracují a praktikováním judaismu doma a pravidelnou návštěvou obřadů v synagoze a učeben Talmud-Tora společně přispívají k židovské výchově dítěte.