Mozek a ticho
Michel Le Van Quyen

Mozek a ticho

„Flákat se“ znamená cítit se zbytečně. Chcete ještě další potvrzení naší závislosti na „dělání“? Není nic jednoduššího. Připojte se na internetovou stránku „Do nothing for two minutes“ („Dvě minuty nic nedělejte“). Stránka vám umožní sledovat obrázek moře na obrazovce a poslouchat šumění vln. Počítadlo vám od okamžiku načtení odpočítává zbývající čas. Jaká jsou pravidla? Po dobu dvou minut se nedotýkat myši ani klávesnice… Pozor, sebemenší pohyb vrátí počítadlo na začátek. Zkouška se zdá být snadná, ale nejdřív si to zkuste! Pokud se vám to podaří, máte mé uznání, patříte k menšině těch, kteří uspěli. Proč je nicnedělání natolik nesnesitelné? Kde se bere ta neodbytná touha přejít do akce, když zrovna nic neděláte? Tento pocit neuspokojení je dozajista průvodním znakem naší doby, založené výhradně na výkonu. Neustále slyšíte o time managementu, osobním plánování, projektech do budoucna. Spousta lidí spatřuje v činnosti nezbytný prvek svého života, zdroj sebeúcty a způsob seberealizace. Vědomě si nařídit přestávku je všeobecně vnímáno jako přiznání slabosti. Hroutíte se pod spoustou úkolů a přitom máte za to, že jakékoli oddechnutí si je ztráta času. Kvůli takovému „flákání“ by vám totiž mohlo hrozit, že se budete cítit neschopní, zbyteční, nicotní v očích druhých. http://www.donothingfor2minutes.com/ Mnoho psychologů tuto úzkost považuje za novodobou nemoc naší společnosti a dokonce jí dali i název: FOMO, z anglického Fear of missing out, tedy „strach, že nám něco uteče“. Tento strach je živený zejména neustálým používáním moderních technologií, mobilních telefonů a sociálních sítí, jež nám nepřetržitě nabízejí nejrůznější události, nabídky a nové kontakty. Vězte, že průměrně se na svůj mobilní telefon podíváme 221krát za den.14 Jedná se tedy o skutečnou závislost. V době všudypřítomných podnětů je i volný čas považovaný za prázdno určené k zaplnění a existuje bezpočet technik osobního rozvoje, jež nám rozplánují čas, který máme věnovat sami sobě. Dostávají nás do protichůdné situace: pro nalezení vnitřního klidu se nemáme zastavit, nýbrž ještě zvýšit svou aktivitu! Podle mě se však za naší chronickou hyperaktivitou skrývají hlubší důvody. S její pomocí vyplňujeme strach z prázdnoty, z rozchodu, z odmítnutí a ze samoty. Úžasně to vyjádřil už Blaise Pascal ve svých Myšlenkách: „Pro člověka není nic tak nesnesitelné jako být v naprostém klidu, bez vášní, bez zájmů, bez rozptýlení, bez úsilí. V té chvíli pocítí svou nicotu, svou opuštěnost, svou nedostatečnost, svou závislost, bezmoc, svou prázdnotu. Okamžitě se z hloubek jeho duše vynoří nuda, sklíčenost, smutek, hořkost, nespokojenost, zoufalství.“ Dle výzkumu francouzské vládní agentury Agence nationale de santé publique z roku 2016. O kousek dál fi losof se špetkou cynismu dodává: „Všechno neštěstí lidí má jediný původ – a to, že nedovedou pokojně setrvat v jedné místnosti.“ Nezdá se vám, že tyto věty, ačkoli je Pascal napsal v sedmnáctém století, znějí neuvěřitelně aktuálně?