Zmizení Josefa Mengeleho
Olivier Guez

Zmizení Josefa Mengeleho

 

28.

Jeho místo je v Argentině, kam za ním Martha a Karl Heinz přijedou. Ve svých pětačtyřiceti letech Gregor touží po klidu, nové rodině a velkém domě, kde by ji přivítal. Vyhlídne si kalifornskou vilu v nenápadné a stromy poseté ulici Virrey Vertiz 970 v nejvíce rezidenční části Olivos, pár kroků od pobřeží. Na pláži jsou dvě hospůdky, kotviště pro rekreační lodě, Martha a Karl Heinz se tam budou cítit jako doma, je to nádherný koutek a podobá se hamburské čtvrti okolo jezera Alster a berlínské čtvrti Wannsee.

I přes své bohatství si Gregor bude muset půjčit peníze, aby mohl dům koupit a zdárně dokončit nový úkol, kterým ho otec pověřil: investovat do farmaceutické společnosti Fadro Farm. Poradil mu to jeho jihoamerický partner Mertig, majitel firmy Orbis, někteří jeho přátelé se již pustili do výroby léků a výzkumu speciálních druhů léčby tuberkulózy. Jenže člověku bez státní příslušnosti, jehož pasu zakrátko vyprší platnost, banky nepůjčí ani peso. Pokud chce zapustit kořeny a znova se oženit, musí získat zpět svou identitu: opět se stát Mengelem.

Gregor se radí s okruhem svých blízkých, jako vždy. V Argentině mu nic nehrozí. Američané mají jen jednu prioritu, boj proti Sovětskému svazu, a Němci už o nacismu nechtějí nic slyšet. Válka skončila. Schwammberger, který v Polsku zlikvidoval několik ghett, pas dostal, konzulát NSR mu nepůsobil žádné potíže. A ten nový velvyslanec je úžasný chlápek, tvrdí mu Sassen. Werner Junker byl nacista a Ribbentropův blízký spolupracovník na ministerstvu zahraničí. Působil na Balkáně a má radost, že se v Buenos Aires opět shledal s kamarádem Pavelićem, bývalým chorvatským diktátorem.

Gregor se dostaví na ambasádu, a aby dokázal, že je skutečně Josef Mengele, podá veškeré informace, které se od konce války usilovně snažil utajit. Zmocněnec pro konzulární záležitosti nehne ani brvou, když mu Gregor sdělí, že od příjezdu do Argentiny žil pod falešnou identitou. Složku předá do Bonnu, kde se na seznam hledaných válečných zločinců nikdo nepodívá.

V Mnichově Gregor zřejmě zbytečně panikařil: NSR nacismus sice odsuzuje, ale jeho kádry a přisluhovače začleňuje zpět do společnosti, Židy sice odškodňuje, ale jejich vrahy nechává hledět si svých záležitostí v Jižní Americe a na Středním východě. Uznání práva na „politický omyl“,

amnestie pro „oběti denacifikace“, národní soudržnost, všeobecná ztráta paměti… Sbohem, Gregore: v září 1956 západoněmecký konzulát v Buenos Aires vydá Josefovi Mengelemu výpis z matriky a rodný list. Teď musí svou situaci uvést do pořádku u argentinských úřadů. Dostaví se před soud a u policie si nechá sejmout otisky prstů. Žádný úředník se nad jeho lhaním nepohoršuje, není ani stíhaný, ani trestaný, v poslední době se vrací paměť tolika Němcům. Benvenido, senor Mengele: v listopadu mu udělí nové povolení k pobytu, průkaz číslo 3.940.484, a zpět na konzulátu dostává německý pas na své jméno, Josef Mengele, narozen 16. března 1911 v Günzburgu, bytem v ulici Sarmiento 1875, Buenos Aires, 174 cm, hnědozelené oči, podnikatel a výrobce nábytku a dřevěných hraček. Na dodané fotografii mu nazelenalou tvář protíná knírek. Do Buenos Aires přijíždí Martha s Karlem Heinzem. Mengele půjčku dostane a nádherný dům, po kterém pokukoval, koupí. Vila sousedí s bývalým Perónovým soukromým sídlem, má zahradu a bazén. Martha se zapíše do telefonního seznamu a Mengele představuje Karla-Heinze jako svého syna. Paša se obklopuje lidmi a stává se měšťákem. Život se na něj usmívá.

 

 

29.

V listopadu 1956 vydává hesenský generální prokurátor Fritz Bauer zatykač na Adolfa Eichmanna, „ať už se zdržuje kdekoli“. Žid, sociální demokrat a homosexuál Bauer byl vězněn v koncentračním táboře a Gestapo ho odvolalo z veřejné služby, poté utekl do Skandinávie. Od konce čtyřicátých let, kdy se do Německa vrátil, chce krajany přimět, aby se k minulosti postavili čelem.