Tato kniha je prvním životopisem Gianniho Versaceho, vydaným deset let po jeho tragické smrti v Miami. Pomocí dokumentů a svědectví těch, kdo jej znali, spolupracovali s ním a byli mu nablízku, předkládá čtenáři příběh velkého návrháře, jeho jedinečnou cestu z města Reggio Calabria na jihu Itálie až na světovou scénu. Nevyčerpatelný tvůrčí Versace si k reklamě na svoji módu zvolil Avedona, vynalezl fenomén topmodelek, zařídil si královské rezidence, navrhoval úžasné kostýmy pro balet i operu a pochopil, že rock je hudbou našeho věku. Geniální, výbušný Versace, hladovějící po kultuře a zamilovaný do krásy, dal tvar snu o modernosti, která si za své poznávací znamení zvolila lehkost a glamour. Snu, jejž svět pronásleduje ještě dnes a který z něj učinil legendu.
Z italštiny přeložila Veronika Matiášková, váz. 240 stran
Datum zařazení do katalogu: 08.12.2010.
ukázka z knihy
V rodině
Reggio Calabria, počátek padesátých let.
Všechny dobře situované dámy z Reggio Calabria si nechávají šít šaty u Franky Versace, která je nejvýznamnější švadlenou ve městě i v celé Kalábrii. éádná jiná není tak šikovná jako ona. V těch letech vládne mžda pařížské haute-couture, italské švadleny kupují střihy od Diora, Givenchyho, Balenciagy a věrně podle nich šijí šaty à la page pro své zákaznice. Franca Versace se tomuto obyčeji nepřizpůsobuje. Je to příliš silná a výrazná osobnost, než aby někoho kopírovala, byù by to byl jeden z bohů mždního Olympu. Chtěla studovat medicínu, ale protože její otec považoval tuto profesi za příliš mužskou, šla se vyučit švadlenou k nejšikovnější „Pařížanceí ve městě. Franca se vlastně jmenuje Francesca, ale dává přednost kratšímu, silnému, důraznějšímu jménu. Inspiruje se sice francouzskými modely, ale při stříhání „ to znamená v podstatě ihned „ upravuje střih tvořivými zásahy, takže je téměř nemožné vystopovat původního návrháře. Její manžel Antonio vlastní maloobchod a velkoobchod s uhlím, ale raději má knihy, poezii a operu. Franca nesmírně miluje všechny tři děti, Tinu (narozenou 10. listopadu 1943), Santa (narozeného 16. prosince 1944) a Gianniho (2. prosince 1946, Donatella se narodí až 2. května 1955), ale pro Gianniho má přirozenou náklonnost, zvláštní slabost. Gianni si po škole nehraje s autíčky, ale schovaný za závěsem v krejčovství sleduje, jak maminčiny zákaznice zkoušejí šaty. Chodí sem Anna Lucritanová, Lilli Condellová, Pina Licontiová, paní Nunnariová a všechny ostatní manželky nejzámožnějších podnikatelů a živnostníků v Reggiu a pyšní se svými šaty na společenských večírcích, honosných svatbách a na procházkách v centru města. Když se Gianni proslaví, nepřestane ne˙navně vzpomínat s velkou vroucností a prostotou na tato léta: „Mnohokrát jsem už tuto vzdálenou epizodu z dětství vyprávěl, dnes už může vypadat jako legenda, mýtus, jako něco neskutečného,í řekne novináři Robertu Alessimu a historičce mždy Nicolettě Bocca. „A přitom to byla skutečná událost: ještě cítím vůni krejčovství, vybavuji si barvy, červeň závěsu, za kterou jsem byl jako šestileté, ne starší dítě, schovaný. Vybavuji si čerň elegantních sametových šatů, které moje matka zkoušela jedné zákaznici, paní Ippolitové. Znovu vidím pohyby své matky. Vidím, jako by se žena pod matčinýma rukama proměňovala, skoro jako kdyby se dělo nějaké kouzlo. A myslel jsem si: ,TeÔ maminka šaty vpředu zkrátí, vzadu nechá delší, pak udělá něco, čím se vymkne, čím zariskuje.č A přesně to se stalo. I když jsem byl tak malý, už ve mně něco bylo: ta krejčovská zkouška ve skutečnosti nikdy neskončila. A ty hieratické černé šaty tu stále jsou, první, na které si pamatuji.í Tyto černé šaty se stanou jakousi mantrou návrháře Versaceho. Bude je stále tvořit a přetvářet, kolekci za kolekcí, podle momentálních tendencí. Budou dlouhé, ˙zké a hluboce vystřižené na večer, nebo krátké a jednoduché. On sám je nazve šaty paměti.
Vztah Gianniho k matce je instinktivní a hluboký. S otcem Antoniem je to složitější. Ale i oni dva mají něco společného. Antonio se živí jako obchodník, ale má rád umění a operu. Recituje zpaměti ˙ryvky z Iliady a Odyssey. Giannimu je sotva pár let a tatínek Antonio ho vezme poprvé do divadla Cilea v Reggio Calabria na Verdiho Maškarní ples. Gianni je příliš malý na to, aby pochopil zápletku, ale je okouzlen zpěváky na scéně oblečenými do ˙žasných kostýmů i blyštěním ve foyer. Otec ho vezme také do kina, ukáže mu Silvanu Manganovou v Riso amaro (Hořká rýže), Lorenovou a Lollobrigidu. Jakékoli představení ho instinktivně přitahuje. A jeho nejoblíbenější zábavou je oblékat loutky a panáčky do odstřižků z krejčovství a pak je nechat hrát na vlastním jevišti. Každodenní život mimo krejčovství ho zajímá o dost méně. Na klasickém lyceu patří mezi chabé studenty. Hodiny sleduje roztržitě a neustále kreslí do sešitů modely šatů. Jeden profesor si dá zavolat matku a znepokojeně ji informuje o této zálibě, která pro něj představuje téměř nějakou ˙chylku: v těch kresbách je cosi erotického, provokativního, chorobného. Ve skutečnosti se malý Gianni inspiruje krásnými a vyzývavými herečkami, které viděl v kině. Franca Versace učitele uklidní, ale pochopí, že Gianniho cesta nevede přes studium knih. Není ale tak zcela bez předsudků, aby poslala syna na jeho přání na konzervatoř, a raději volí politicky korektní a nepříliš ambicižzní studijní titul: Gianni se má stát geometrem. Jen těžko si lze představit něco vzdálenějšího Gianniho DNA, než je tento maloměšùácký diplom, který koneckonců nikdy nezíská. Ne, Gianni je mnohem více ve svém živlu, když se dívá z okna na moře, které vypadá zde v ˙žině jako jezero; a v popředí vidí palmy a katedrálu a ještě o kousek blíž mozaiky z římských lázní s delfíny a Med˙zou vyvedenou v pompejské modři a červeni. Gianni je šùastný, i když jede na prázdniny na pobřeží Jžnského moře a do Santo Stefano díAspromonte, kde se dá chodit po lesích a nepotkat živou duši a dýchat kouzlo samoty. A samozřejmě se Gianni cítí výborně v krejčovství, kde se brzy stane matčiným nejcennějším spolupracovníkem. Je mu něco málo přes dvacet, když ho Franca pošle do světa nakoupit šaty pro oba butiky v Reggiu, jeden s dámským a druhý s pánským oblečením. Gianni začíná cestovat do ÿíma, Milána, Paříže, Londýna. Je konec šedesátých let, Paříž je královstvím Pierra Cardina, modernisty Paca Rabanna s jeho oblečky z kovových a plastových šupin, Karla Lagerfelda, který uvede Chloé. Swingující Londýn ovládá mladistvá a nekonformní mžda Biby, minisukně Mary Quantové a tyčkovité modelky Jean Shrimptonová a Twiggy. Giannimu Versacemu se otevírá svět.
Santo je starší bratr, je mu o dva roky více než Giannimu, a je to otcův miláček, protože se v osmnácti letech zapíše na fakultu ekonomie a obchodu v Messině a dál mu pomáhá v podniku. Gianni na Santa nežárlí, Santo je jeho ochráncem. „Byl mojí obětí,í vzpomíná později Gianni. „Omotal jsem si ho kolem prstu, jak jsem potřeboval. Nechával jsem si od něj dávat peníze, protože jsem věděl, že si pak dojde za otcem.í Santo je pravý starší bratr, sdílí záliby svého otce, který byl velký sportovec, několikrát běžel Giro di Sicilia a hrál fotbal za Regginu v sérii C. A má v krvi dokonce i politické přesvědčení rodiny: dědeček z matčiny strany, obuvník, byl přítelem Giacoma Matteottiho. Když přišel do Reggia Calabria nějaký fašistický hodnostář, dědečka z opatrnosti posílali na dva dny do vězení. Santo se zapíše do socialistické federace ve svém městě. A je také už od chlapeckého věku rozvážný a odolný, dbá na osvědčená společenská pravidla a buduje si budoucnost studiem a sportem. Santo hraje ve volném čase košíkovou. Jeho kamarád z dětství, Carlo Casile, vypráví v rozhovoru s Mariem Guarinem, že byl dobrým hráčem a že se stal kapitánem basketbalového týmu Aics v Reggiu, který pak změnil název na „Piero Violaí. Santo na svůj tým nikdy nezapomene: v roce 1998 přijde na pomoc svému sportovnímu družstvu, když se ocitne v nesnázích, z lásky k času, který zde strávil sportem, a také proto, že je „přesvědčen, že basket, jedna z nejkrásnějších možných aktivit, je pro Reggio Calabria velmi důležitý.í
Santo je doma ten moudřejší. Vzpomíná na svého otce: „Od něj jsem se naučil smyslu pro práci, která byla především povinností a pak teprve právem, i když mi vždycky nechával svobodně si vybrat, co chci dělat. Můj otec jako jediný nic neřekl, když jsem opustil jisté místo, které jsem měl u Credito Italiano, abych se mohl věnovat svobodnému povolání obchodníka.í Mlčenlivý a stále nepřítomný tatínek Antonio uzná Santovy vlohy poprvé nahlas o Vánocích v polovině osmdesátých let. Všichni jsou zde, v přepychové vile v Moltrasiu u Comského jezera, kterou Gianni v roce 1980 koupil. Je to jedna z těch rodinných sešlostí, tak oblíbených v jižanské tradici, k níž zůstane Gianni vždycky silně připoután. Mluví se o práci, o problémech, plánech. V jednu chvíli se Donatella obrátí na otce a ptá se ho na názor: „Tatínku...í Větu ale nedořekne, protože ji tatínek Antonio přeruší a ukáže kývnutím hlavy na Santa: „Měla by ses zeptat jeho.í Když Gianni začíná kariéru, stará se Santo o první smlouvy se slavnými mždními salony, pro které pracuje. A starší bratr, který rozumí obchodu, bude stát po boku kreativního a talentovaného mladšího bratra i ve chvíli, kdy bude v roce 1977 založena značka a firma.
Kromě Santa a Gianniho je tu Tina, sestřička, která v deseti letech nešùastně onemocněla zánětem pobřišnice a zemřela. Gianni si bude stále pamatovat matčino zoufalství v té dramatické situaci: „Moje matka byla jako šílená. Ve dne v noci bděla u holčičky, mne poslali ke strýci a tetě. Ale neměl jsem klid. Jednou ráno jsem utekl a vrátil jsem se domů. Sotva jsem vešel, viděl jsem ve vchodu bezduché tělo své sestřičky v ještě otevřené rakvi, kolem byla spousta bílých květin. Zůstal jsem bez dechu. Přistoupil jsem k mamince, klečící před rakví, a vzal jsem ji za ruku. ,Tina odešla do nebe,‘ řekla mi mezi vzlyky. ,TeÔ už mám jen tebe a Santa.‘ Následovalo dlouhé velmi smutné období. Franca Versace se změnila, není schopná pracovat, často tajně pláče. „Pak mi jednoho dne,í vzpomíná Gianni,
„řekla ,Gianni, brzy budeš mít další sestřičku.čí
2. května 1955 se narodí Donatella. Je to benjamínek, narodila se po dlouhém smutku po Tině, takže už to ji staví do výhodné pozice. Bude hýčkaná, chráněná, rozmazlovaná. Mezi ní a Giannim je rozdíl devět let, ale mezi bratrem a sestrou ihned vznikne silný vztah. „Gianni a já jsme měli stejnou povahu, stejnou osobnost,í prohlásí Donatella v rozhovoru s Jacarandou Flackovou pro LíEspresso. „Santo je naštěstí jiný, klidnější a rozumnější.í Právě pro ni Gianni stříhá první šatičky. Když je Donatelle deset let, Gianni jí poradí, aby si obarvila vlasy na blond. A Donatella jako první oblékne šaty podepsané Versace. Ona sama bude vzpomínat na dvě významné příhody z jejich prvních společných let, kdy byla ještě malá. „Gianni mi svěřil důvěrný ˙kol,í prozradí Giusimu Ferrému. „Měla jsem hlídat, až přijdou rodiče, aby ho nenachytali, jak si hraje. Jindy zas, když jsem se osvědčila jako spolehlivá, mi Gianni řekl, abych sebrala klíče od tatínkova auta, které ležely na nočním stolku vedle postele rodičů, protože si chtěl jít zatancovat a poslechnout hudbu, když ostatní spali. Obvykle se starší sourozence snažíme neposlechnout, ale s ním se mi to nikdy nepřihodilo, bavilo mne, o cokoli mne požádal. Nikdy jsem se nesetkala s nikým, kdo by byl víc vzrušující, schopný překvapit mne každým gestem.í Bez tohoto velkého spojenectví by se nerozvinulo porozumění mezi Giannim a Donatellou, které zpočátku vzniká z Gianniho potřeby konfrontovat se se sestřiným názorem a považovat ji tak trochu za svoji m˙zu, a posléze se stává neopakovatelným lidským a profesionálním spojením. Donatella je přitahována mždou, svedena genialitou svého bratra, takže opustí jazykové kurzy na univerzitě ve Florencii a stane se zprvu jeho stínem, pak jeho pravou rukou.
Z Reggio Calabria
do Milána
Mladý Gianni Versace je připraven k dalšímu kroku. V ˙noru roku 1972 se přestěhuje do Toskánska mezi Lukku a Florencii. Do Milána dorazí na podzim téhož roku: nejprve bydlí v rezidenci Principessa Clotilda v Porta Nuova v pokoji nacpaném knihami a časopisy, takže se podobá spíš pokoji studenta než ateliéru umělce. Pak si pronajme byt na via Spiga 2 a nakonec jiný překrásný byt na via Melegari za Corso Venezia, v elegantní a odlehlé čtvrti domů z počátku dvacátého století, obývaných bohatými Miláňany. Na via Cappuccini chová Enrica Invernizziová volavky, daňky a pávy ve své velké zahradě. Giannimu je pětadvacet let. Je v Miláně, aby zblízka sledoval kolekci, kterou mu před nějakou dobou svěřili Enzo Nicosia a Salvatore Chiodini, vlastníci továrny na pletené zboží Floretine Flowers v Lucce. Oba textilní podnikatelé cítí závan nového silného větru. Bílý sál v Palazzo Pitti ve Florencii je stále ještě vysoce elegantním jevištěm italské mždy. Vzniklo v roce 1952 díky prozíravému florentskému markýzi Giovannimu Battistovi Giorginimu, který sem mezi zlacené štuky zval na přehlídky první italské mždní domy, počínaje Marucellim, přes Venezianiho a konče Emiliem Puccim. Dokázal tak ve velkolepém a mondénním prostředí seznámit mezinárodní novináře a zákazníky s tím nejlepším z tehdejšího návrhářství, které začínalo čelit prvním malým sériovým výrobám. Rukavice byla hozena i v Paříži. Ale o dvacet let později už vládne jiná atmosféra. Je to ˙plně jiný svět, jímž se přehnala tsunami osmašedesátého. V mždě se usazuje estetika revoluce v oblasti mentality i vkusu: minisukně jako symbol ženské emancipace, folk zavádějící alternativní kultury, „flower powerí vznikajícího pacifismu. Je zapotřebí nových nápadů a nových výbušných sil. Dva podnikatelé z Lukky pochopili, že mladý Versace má onen silný rukopis, díky němuž jejich zboží dostává třpyt a modernost. A on už si je dostatečně vědom svého talentu. Zavolá totiž Walterovi Albinimu, návrháři, který je v té době na vrcholu mždní vlny a s nímž se spřátelil, a zeptá se ho, kolik dostává za kolekci. Albini mu řekne, že dostal čtyři miliony lir. Tak si Gianni řekne také o čtyři. A dostane je. A k tomu dárek, černý Volkswagen „broukí se stahovací bílou střechou. Zpočátku své zaměstnavatele Gianni přivádí k šílenství, jelikož nic neví o ˙pletu, ale přesně ví, co chce mít ve své kolekci: bohaté a komplikované zpracování, například pletence a šikmo střižený ˙plet, což se předtím nikdy nedělalo. Neví nic o technických zákonitostech a chová se k ˙pletu jako ke tkanině. Nicosia a Chiodini ho nechají tvořit. S pružností vlastní italské řemeslné tradici souhlasí rádi s tím, že vyzkouší nové postupy. A Gianniho práce se líbí. Do té míry, že se pohne i další podnikatel v mždě, Gigi Monti, který je spolu s Aldem Ferrantem a Giannim Tosittim majitelem FTM. Prodává značkové výrobky a mezi jeho zákazníky patří i Franca Versace. Gianni vždycky doprovází matku, když kupuje u Montiho šaty do butiku v Reggio Calabria. A dá mu na srozuměnou, že by rád navrhoval modely i pro něj. Monti mu tedy představí Giuseppa Mentu, návrháře látek, dnes podnikatele. Mladý Gianni navrhne rafinovanému Mentovi, který se v té době zajímá o ruský konstruktivismus, aby realizoval dva tisky: jeden s růžemi na podkladě propletené slámy a druhý s vlaštovkami a notami. Menta na to vzpomíná s velkým citem: „Byla to naivní témata, trochu jako z padesátých let. Ale stejně jsem mu látky udělal, i když jsem věděl, že budou k ničemu. Donesl jsem je do FTM a řekl jsem Giannimu, že by měl dělat věci ˙plně jinak. On byl inteligentní a toužil se učit, takže souhlasil. Pochopil jsem, že má velikou chuù do práce, nadšení, neobyčejnou energii. Od té doby začala naše zajímavá spolupráce, která trvala až do jeho smrti v roce 1997. Menta rád vzpomíná ještě na jednu příhodu: „Přinesu mu látku s podélnými pruhy, které jsou přerušeny tam, kde se má nastříhat, a pak pokračují v pravidelných intervalech ve stejném rytmu. Gianni na to vůbec nekouká, nařasí všechnu látku na figurínu a tam, kde byly mezery, získá diagonály jako dekorativní motiv. Dokázal i chybu využít k nějakému nápadu!í Večer chodí Menta do bowlingové restaurace Binari, kde se scházejí tvořiví snobové z Milána, aby si poslechli jazz Gerryho Mulligana. A přivede sem i Versaceho, který se zde seznámí s výrobcem látek Fabiem Bellottim a s Ugem Correanim, který se stane jeho pravou rukou v oblasti doplňků. „Chtěl jsem ho uvést do světa mždy,í vzpomíná Menta, „a Gianni byl za tuto příležitost rád, i když se zábavy ˙častnil po svém, nesměle, a zajímalo ho hlavně to, co mohl využít ve své práci.í V této době potká mladého návrháře z Kalábrie ˙žasná šance. Skupina Callaghan z Novary, která vyrábí velmi „pokrokovéí oděvy a pleteninu, se ocitne bez svého deus ex machina, Waltera Albiniho, proslulého svým stylem, čerpajícím z francouzské mždy desátých, dvacátých a třicátých let, který nyní podepisuje svým jménem celou jednu mždní linii. „Gianniho už jsme znali,í vypráví Marisa Zanetti Greppiová, zakladatelka Callaghanu, „protože se k nám chodil zásobovat šaty a látkami pro obchod v Reggiu Calabria. Když Albini odešel, několik kolegů se o něm zmínilo. Zkrátka jednou ráno k nám Gianni přišel se svým kufříkem, aby objednal látky pro svoji matku, a večer z našich kanceláří odešel se smlouvou jako návrhář. Pracovat s ním bylo od počátku potěšení: byl ne˙navný, přesný, velkorysý a přívětivý. Hned k nám vnesl čerstvý vítr, protože vylepšil a zrychlil kreativní proces. Zpočátku se nesměl příliš vzdalovat od Albiniho stylu, protože si to zákazníci žádali. Pak přišel skutečný výbuch.í A zde se Marisin hlas, dnes mladistvě vyhlížející sedmdesátnice, láme dojetím. „Získal jistotu, dal si volnost. Přišel pravý Versace a byl to triumf. Gianni vlastně udělal v mždě revoluci. Předtím byly modely střídmé, měšùácké, někdy nudné. Gianni přišel s barvami, začal kombinovat tkaniny a používat nevídané materiály, troufnul si na sexy výstřihy a křivky, protože chtěl, aby byly jeho ženy překrásné.í A dojatě uzavírá: „Byl to stachanovec, rozvodněná řeka. Přišel do práce, sundal si sako a vyhrnul si rukávy u košile. Pak šel do tkalcovny pro látky, přinesl si je do studia a hned začal na figuríně tvořit. Stříhal, šil, řasil a předělával. »asto si v takových chvílích zouval boty, aby měl větší pohodlí. Já jsem za ním běhala a snažila se, aby se nepíchnul o některý z desítek špendlíků, které za sebou nechával. Takhle pokračoval třeba hodiny, dokud nedosáhl dokonalého výsledku. S sebou měl vždycky blok, protože pořád a kdekoli kreslil a jeho myšlenky byly někdy rychlejší než jeho tužka. Pracoval nezávisle, ale zároveň velmi dbal na názory asistentů. Byl velmi ochotný, otevřený dialogu. A hrozně ho to bavilo. Pořád se usmíval, protože svoji práci vášnivě miloval. Pracovali jsme spolu čtrnáct let: byla to nejkránější léta Callaghanu i mého života.í Zároveň přichází další příležitost. Píše se rok 1974 a v Bílém sále v Palazzo Pitti se představuje nový look Florentine Flowers. Mezi kupujícími na přehlídkách a předváděcích akcích jsou Arnaldo a Donatella Girombelliová, solidní oděvní průmyslníci s velkým závodem v Anconě. Vyrábějí řadu nazvanou Genny podle prvorozené Arnaldovy dcery, původně malou kolekci sukní a halenek, z níž se nyní stala skutečná velká kolekce. Hledají začínajícího mladého návrháře, který by této řadě vtiskl novou tvář.
„To Giuseppe Menta nás upozornil na Versaceho Floretine Flowers,í vzpomíná s vroucností Donatella Girombelli. „ÿekl mi, že viděl neobvykle ženskou a glamour kolekci. Tak jsme si dali schůzku s Giannim Versacem: byl vysoký, měl světlou pleù a tmavé vousy, ale připadal mi jako zmatený chlapec. Navíc to byl nový přívrženec Palazzo Pitti. O několik dní později jsme se znovu viděli v Miláně a hned jsme podepsali smlouvu. Versace mi řekl, že přichází z krejčovství své matky a že by rád vstoupil do průmyslové konfekce. Byl inteligentní, velmi pokrokový, měl to v hlavě dobře srovnané. Od toho dne začala naše spolupráce, která trvala po mnoho let, až do roku 1992.í Arnaldo Girombelli se stará o manažerskou část. Donatella má na starosti návrh a výrobek. S Giannim se hned dokonale shodnou. „On perfektně chápal, jak má vypadat sukně z kolekce Genny: ne moc mždní, ne moc mladistvá, ale rozhodně moderní. Uměl výborně spojovat látky: v té době se hodně dělaly dámské kostýmy, ale on jej rozdělil. Udělal sako à la velšský princ, k tomu oříškově hnědé kalhoty a k tomu se měla nosit hedvábná košile s potiskem růží. Miloval kontrasty, dával dohromady sportovní a elegantní styl, nechal vyšít krajku k látce s kohoutí stopou, míchal své fantazie.í Na počátku sedmdesátých let, kdy se prosazuje image androgynní ženy, navrhuje Versace sportovní a moderní, avšak velmi ženský styl „s trochou poezieí. Později bude jeho žena méně něžná, agresivnější. Brzy se značka Genny velmi proslaví. „Protože,í jak říká prostě Donatella Girombelliová, „měl Gianni ojedinělou schopnost zůstat kreativní, a přitom si zachovat obchodního ducha. A zaměřoval se na dokonalost výrobku.í Gianni Bertasso, proslulý autor mždních sloupků, v té době ředitel Giornale tessile (později Fashion, dnes Mood), vzpomíná: „Když se objevilo osmnáct nových kostýmů Genny, už byly všechny prodané. Gianni u svých zákaznic způsobil takovou závislost, že si dámy objednávaly své zboží ještě dříve, než ho viděly v obchodě. Z butiku Genny zavolali: ,Jsou tu nové kostýmy, mám vám schovat růžový a modrý?č A tak to probíhalo, dokud byl návrhářem on.í Versace
ovšem zdaleka není chladně uvažující člověk. Když má vymyslet kolekci, má jasnou výchozí myšlenku. Rychle črtá na papír, nechá si přinést látky, ohmatá je, bere je do ruky, efektně je nařasí, nechá je ožít. Teprve pak nakreslí základní skicu, ze které kreslič udělá pěknou kopii pro vzorkaře. Pak je první zkouška s plátnem, druhá zkouška s látkami podobnými originálům a nakonec poslední zkouška s definitivními tkaninami. A ode všech modelů dělá Versace už od svého mládí mnoho variant. Ale všechno se může vždycky změnit. I na přehlídce se všechno do poslední chvíle mění, a to i velmi radikálně. Kdyby se kolekce nemusela prodat, Versace by ji vylepšoval donekonečna. Při přehlídce je Gianni v zákulisí a obléká děvčata: je rozrušený, nejistý, ale vždy se kontroluje. Ale po skončení přehlídky je zas veselý a zábavný. „Smáli jsme se do tří, do čtyř v noci,í vzpomíná Donatella Girombelliová. „Gianni byl sympatický, milý, měl velkou žízeň po vědění, každé ráno si kupoval patnáctery noviny. »asto pobýval u nás v Anconě, hodně jsme spolu také cestovali, do Petrohradu, do New Yorku, měli jsme velmi krásný vztah. Byl to velký profesionál, zajímal se o tisíc věcí. Všemu se věnoval s vášní a zaujetím: měl spoustu energie. Jeho sestra Donatella, která studovala ve Florencii, s ním začala jezdit, až když měl Gianni navrhovat kolekci Complice. Gianni už tehdy velmi věřil ˙sudku své sestry.í V jednu chvíli, v roce 1977, podepisuje Versace svým jménem tři kolekce zároveň: Genny, Callaghan a Complice, nejmladistvější a nejenergičtější kolekci od Girombelliů, v níž zkouší podivuhodné nevídané barvy, vymyšlené od stolu. Je do své práce zamilovaný, ale cítí tíhu zodpovědnosti za ty, kteří pracují na realizaci jeho kreací. „Co když je to špatně?í svěřuje se se svými obavami Donatelle Girombelliové pokaždé, když dodělá kolekci. „Jsou na mně závislé stovky lidí.
Přesně tak, protože z konfekce realizované v průmyslovém měřítku se stává velký byznys. Milán se v době boomu stal setrvačníkem národního hospodářství. A kdo mždu navrhuje, může se v Miláně setkat s tím, kdo ji dělá, vyrábí a prodává. Proto si zde, v nejefektivnějším a podnikatelsky nejživějším městě v zemi, mnoho oděvních firem otevřelo své obchodní kanceláře a předváděcí místnosti, kde mohou nakupujícím ukazovat své kolekce bez jakéhokoli časového omezení, jako tomu bylo ve Florencii. Velké soukolí mždy má daleko širší možnosti a točí se nyní v jiných rozměrech. A město odpovídá stejným vzrušením, jaké je vždy spojeno s novými událostmi. Soudobí návrháři, téměř všichni předurčení ke slávě, počínaje samotným Albinim a konče Ken Scottem, Krizií, Missonim, umisùují svá mola do nejrůznějších prostor, do divadel, kaváren, na soukromé akce, do uměleckých galerií, cirkusových stanů. Versace je mnohem mladší než oni, ale dokáže si hned získat oblibu. Vogue France prezentuje kolekci Callaghanu Rustica pro podzim a zimu 1976–77 takto: „Versace propůjčuje tématu folku modernější a dynamičtější interpretaci. Versaceho styl začíná svým mladistvým rukopisem poznamenávat italskou avantgardní mždu. Před třemi lety byl ještě téměř neznámý a dnes je jedním z tvůrců, o kterých se nejvíc mluví.í A to napsala Paříž, klobouk dolů! „Při hledání vlastního stylu se Versace během krátké doby odchýlil od obecných tendencí,í píše historička Nicoletta Bocca. „Přestává odkazovat na městskou mždu zrozenou z popření Evropy a začíná se stále více přibližovat mladistvé americké kultuře, zvláště pak světu rockové hudby, diskoték a kin. Je to láska ke světu představení, kterou nejenže Versace nikdy nezradí, ale která zůstane i jeho nejsilnějším zdrojem inspirace. Je to vidět jasně už v jeho prvních kolekcích, které Gianni navrhuje pro Complice. Na podzim-zimu 1977-78 plánuje kolekci, která bude později označena jako New romantic, v níž však mísí velmi protichůdné prvky, jako hedvábí a kůži, dandyovský romantismus a punkovou kulturu. Tady dává Gianni první gžl: mezi dalšími modely je i hedvábná blůza s širokým plisovaným límcem, která neučaruje nikomu menšímu než Dianě Vreelandové, bývalé ředitelce Vogue America a poradkyni Costume Institute v Metropolitan Museum v New Yorku. Koupí si ji pro sebe a Giannimu pošle lístek, začínající těmito slovy: „Milý Gianni, když jsem si oblékla vaši blůzu, cítila jsem se znovu na dvacet...í A Vogue z blůzy udělá „top of the yearí červencového zahájení. Je jen samozřejmé, že se tento kousek, posvěcený excentrickou a velmi vlivnou Dianou a biblí mždy, stane determinantou návrhářovy slávy v Americe. Tato kolekce, postavená na hře kontrastů, kožených kalhotách a hedvábných košilích, zůstane jednou z nejoblíbenějších kolekcí Franky Sozzany, ředitelky Vogue Italia. O sezonu později přijde Versace s ˙plně jinou kolekcí, která se bude jmenovat Spaziale a bude inspirovaná Spielbergovým filmem Hvězdné války, natočeným v roce 1977, ale bude mísit i odkazy na klasickou antiku zřasenými tunikami a na sport formou zesílených ramen, jako mají hráči amerického fotbalu. V tom už je celý Versace, v tom, jak dokáže brát plnými hrstmi ze světů navzájem vzdálených, z dob navzájem odlišných, a pak všechno spojit dohromady do jakéhosi velice osobitého, svévolného a bezostyšného synkretismu. On sám o těchto letech řekne: „V sedmdesátých letech jsem začal překonávat svůj neklid a snažil jsem se spojovat různé formy a materiály tak, jak je ještě nikdo nespojil. V té době vznikaly první kontrasty v mé mždě a ty se pak staly klíčem ke všem mým kreacím. Ten odkaz na minulost smísený s přítomností, ta antiteze spojení kůže a hedvábí, které mne spontánně napadaly, vyjadřovaly přání vidět ve všem dvě tváře: tvář elegantní a tradiční a tvář avantgardní, tvář minulosti a tvář budoucnosti.
Na počátku sedmdesátých let navázal Versace další známost strategickou pro svoji kariéru, a to s Giovinou Morettiovou, majitelkou nejvýznamnějšího víceznačkového butiku v Miláně na via Spiga, kde je dodnes. Vypráví o setkání takto: „Právě jsem vedle svého butiku otevřela obchod s obuví Maud Frizon (velmi sofistikovaná značka francouzské obuvi, pozn.red.). Vejde nesměle vyhlížející mladík a ptá se mne, zda bych mu mohla dát kozačky a střevíce na jednu malou přehlídku. Ptám se ho, kdo to je, protože bylo zvykem dávat darem doplňky návrhářům, kteří se začínali prosazovat ve světě mždy. ÿekl: Jmenuji se Gianni Versace, jsem z Reggio Calabria a do mždy jsem ˙plně zamilovaný. Hned jsme si začali tykat, protože jsme ze sebe měli hezký pocit. A dala jsem mu asi třicatery boty. On mi velmi zdvořile nabídl, že mi pomůže upravit výlohy, aby se mi odvděčil. ÿekla jsem, že to není nutné, protože mne hrozně baví sledovat lidi, kteří začínají pracovat v mždě. Za nějaký čas podepsal Versace pro Complice kolekci, které jsem vždy říkala Campagnola, se senzačními obrovskými nadýchanými květovanými sukněmi. V tu chvíli jsem se zamilovala do toho, co tvořil. A tehdy se také objevila pro mne i pro něho nová cesta.í V roce 1977 se Gio Moretti rozhodne otevřít obchod s názvem Versace. Není to ˙plně ortodoxní postup, protože Versace ještě svým jménem nepodepsal žádnou kolekci. Na druhé straně začíná v těchto letech kvést konfekce a návrhář kreslí, jak již bylo řečeno, pro Genny, Callaghan a Complice. „Když jsem mu to řekla, namítl mi Gianni právě toto, že ještě nemá svoji kolekci,í vzpomíná Morettiová. îAle já jsem mu dala návrh: uděláme první výběr z modelů Genny, Callaghan a Complice, jakmile skončí přehlídky, ještě než budou k dispozici kupujícím v předváděcích místnostech. Sundáme etikety a prodáme jako tvoje autorství.í Arnaldo Girombelli, výrobce kolekcí, se nejprve snaží hrát o čas, ale pak se volky nevolky musí smířit s novou situací. První obchod Gianni Versace je otevřen
6. března 1978 a prodej je slavnostně zahájen večer 28. března. Vybavení se podobá zařízení řemeslné dílny, protože tak si to Gianni přeje: šedý kámen, stoličky z hrubě opracovaného dřeva. Je zde i Franca Versace, dojatá z toho, že butik nese jméno jejího syna. Je zde celý elegantní Milán, který se zvědavě přiběhne podívat na novinku, ochutnat koktejly od Saint Andrews, restaurantu na rohu via Spiga a via SantíAndrea, v srdci mždního lokálu, který se také zrovna stal oficiální cateringovou službou Milano Collezioni na Výstavišti. A obdivuje modelky z masa a kostí, které se procházejí mezi stolky oblečené do modelů kolekce Callaghan Spaziale. Hraběnka Francesca Vacca Augusta nosila šaty pouze od Valentina: od nynějška se stává Versacovou věrnou zákaznicí. „Gianni byl génius a v práci měl jen samé přednosti,í říká ještě Giovina Morettiová. „Já jsem se od něj za deset let, kdy jsme pracovali spolu, naučila mnoho, ale hlavně jednu věc: ne˙navně číst, informovat se, o všechno se zajímat. Jeho zajímalo podivuhodně všechno.
Počátky firmy
Milán je nová, vyhledávaná location rodící se konfekce. Nové osobnosti konfekční mždy, které navrhují avantgardní oděvy pro průmysl (zpočátku v malých sériích, nazývaných „betweení, protože se jedná o stupeň mezi oděvním originálem a masovou produkcí), opustily Bílý sál v Palazzo Pitti ve Florencii, kde mnohé z nich po léta předváděly, a jsou všechny zde. Mezi nejinovativnější j
