Dnešní ženy, které používají zkrášlující prostředky a chodí do salonů krásy, vděčí za vše fascinující osobnosti, Heleně Rubinstein. Z výšky svých sto padesáti centimetrů shlížela tato drobná Polka s orlím profilem na svoji firmu, kterou vybudovala z ničeho. Její život je typickým příběhem 20. století o fantastickém vzestupu jedné ctižádostivé ženy z východní Evropy, která vytvořila na druhé straně Atlantiku bezkonkurenční kosmetický ráj. Říkalo se, že před Helenou Rubinstein o sebe ženy pečovaly, ale s jejím příchodem se staly krásné. Helena Rubinstein zažila chvíle slávy, ostře sledované spory (s Elisabeth Ardenovou), přátelství s Picassem, Dalím a mnohými dalšími umělci i rozpad svého majetku v Evropě: co nezničili na starém kontinentě nacisti, zkonfiskovali po nich komunisti. Madeleine Leveau-Fernandezová vychází z nezveřejněných archivních záznamů a rozhovorů s lidmi, kteří Heleně Rubinstein byli blízcí, a rekonstruuje tak vzrušující cestu ženy, jež uskutečnila revoluci ve vnímání krásy.
Přeložila Veronika Matiášková
Vázaná, 382 stran
ISBN 978-80-7407-070-9
Kniha vychází 7. září 2010
Datum zařazení do katalogu: 06.09.2010.
zákazníci s touto knihou obvykle kupují také
ukázka z knihy
Kapitola 1
Počátky
Na počátku bylo Polsko. Později, až bude Helena Rubinstein vzpomínat na první léta svého života, bude tvrdit, že její původ a kulturní kořeny hrály v jejím osudu rozhodující roli.
Rozlehlá severoevropská pláň Polska byla po celá staletí bitevním polem, kde se střetávali Slované, Germáni a Skandinávci, ale i »eši a Ukrajinci. Rusové měli ňzemí ve své moci dokonce tak dlouho, že polské království na více než jedno století zmizelo z map a proměnilo se v pouhé „Povislíí.
Na konci dvacátého století je Krakov klidné, téměř středověké město. Tento kraj, darovaný Rakousku-Uhersku, trpí sice méně než jeho rusifikovaní sousedé, přesto je vysidlování nedílnou součástí polské kultury a týká se i těch nejkonzervativnějších rodin ze starého královského města, které na sobě neustále cítí tíhu blížícího se odjezdu.
Polsko je neustále napadáno, děleno, nabízeno chamtivým cizincům, ale přesto si nadále uchovává spojení se svými tradicemi. Vystěhovaní Poláci si je nesou s sebou. Helena se bude později domnívat, že této schopnosti vděčí za to, že tak snadno přizpůsobila svůj život prostředí a zvykům obou světadílů, v nichž vybudovala svoji kariéru, Evropy a Spojených států.
Krakov, polsky Krakow, vděčí za své jméno legendárnímu hrdinovi Krakovi, knížeti slovanského kmene Vislanů, který měl nastoupit po Lechově dynastii koncem 7. století. Připisuje se mu založení města i vystavění první pevnosti na kopci Wawelu v objetí řeky Visly, jejíž dopravu mohl kontrolovat. Město hraje už odedávna důležitou kulturní roli.* Je městem korunovace Zikmunda III. (v 16. století) a z této nádherné epochy si uchovává historické památky, které z něj tvoří jedno z největších center středověkého a renesančního umění ve střední Evropě. Gotické hradby skrývají na padesát chrámů, mnoho paláců a muzeí, a celku vévodí současný wawelský hrad, sídlo a hrobka králů.
V tomto století moderny se však město nezměnilo. Zachovává si svůj středověký půdorys, labyrint ulic ohraničuje Rynek Glowny, slavné čtvercové náměstí s tržištěm, kde se nachází radniční věž (ze 14. a 17. století), soukenický obchod, obnovený na počátku 16. století, a kostel Panny Marie (polovina 14. století), jehož vysoká loÔ a mohutné zvonice představují vrcholná díla cihlové gotiky, typické pro severní Německo a země okolo Visly.
Helena se narodila večer 25. prosince roku 1872* jako první dítě v dosti zruinované, ale stále ještě slavné a ctěné měšùanské rodině Rubinsteinů. V těchto letech nemají Rubinsteinovi štěstí, ale vždycky tomu tak nebylo. Dědeček z otcovy strany vlastnil ropné studny na Haliči a významné podíly v dolech. V Krakově, hlavním městě této provincie, byla velmi rozvinutá administrativa a obchod, což vysvětluje jeho růst a přibývání obyvatelstva. Nacházel se tedy ve středu průmyslového kraje založeného na těžbě nerostného bohatství. Helenin dědeček náležel k průmyslové buržoazii, která rychle zbohatla. Tato větev mezi své příslušníky počítala také hudebníky, vzdělance, vědce a lékaře. Silberfeldové z matčiny strany byli bankéři uvyklí válečným trampotám.
Manželé Rubinsteinovi mohli vést život ne sice přepychový, ale alespoň bez finanční tísně, ale kulturně založený Helenin otec nebyl z těch, kdo by strávili život výlučně obchodem. Přesto ho jeho náměsíčná povaha jednou přivede k tomu, že začne brát z rodinného kapitálu a vrhne se na vývoz velmi osobitým způsobem, který není, Heleninými slovy, bez fantazie. Obchoduje totiž se vším, takže dováží klidně i vejce a ryby a všechny možné potraviny. Prostě obchodník.
Zatímco Polsko 19. století dosti rychle přechází od řemesla k průmyslu, Krakov a kraj kolem něj si stále zachovávají tradiční rurální a obchodnickou tvář. Město dá dokonce raději přednost zbudování průmyslového satelitu Nová Huù, než aby se vedle starého Krakova ocitl průmysl a s ním spojená výstavba nových dělnických čtvrtí. Nová Huù, vzdálená asi deset kilometrů, je spojena s hlavním městem širokou třídou, jakousi pupeční šňůrou, která drží průmyslové centrum u matky-
-města a zároveň dostatečně daleko.
Později řekne Helena o svém otci, že „jeho obdivuhodná něha se živila z rozporů jeho povahy. Byl zároveň podnikavec i snílek, obchodník i umělec, pokrokář i milovník minulosti, schopen těch nejživějších hnutí srdce i nejtvrdší námahy rozumu.“ Zvídavý duch ho naopak dovedl ke kulturní bulimii, kterou přenesl na svoji nejstarší dceru. To jemu bude vděčit za smysl pro přepych a umění, který se brzy projeví u náruživé sběratelky, jíž se stane.
V době, kdy se Helena narodila, se zrovna Polsko vzpamatovává z jedné krvavé revolty. Povstání roku 1863, během něhož ňstřední revoluční výbor vyzval ke vzpouře proti ruské moci, proti sobě postavil Rudé a Bílé, vzbouřence proti věrným v Sankt Petěrburgu. Vůdce Rudých, generál Ludwig Microslawski, vyhlásil provizorní národní vládu. Vzpoura postupovala a Litva se prohlásila za součást revolučního Polska. Povstání ale bylo se souhlasem evropských států brutálně potlačeno.
Neňspěch utnul jako mávnutím proutku romantické exaltace mždních autorů, jako byli Slowacki nebo Mickiewicz, ale i „anonymího básníka Polska“, pravým jménem Zygmunta Krasiňského. Ten strávil celý život ve Francii a v Itálii a odmítnul podepisovat svá literární díla jménem, které jeho otec, významný generál ruské
armády, Polákům zhnusil. Spisovatelé jsou již strženi
vírem realismu a popisují zmatky vzbouřenců, bídu venkovanů, zchudnutí šlechty. Zároveň ale vzniká idealizovaný obraz historie u autorů, jako byl Henryk Sienkiewicz, on sám syn vlastníka půdy. Pozitivismus a moderní pržza otevřely cestu nové literatuře, jejímž zasloužilým představitelem se stal Adolf Dygasiňski (knihovník, přírodozpytec a pedagog).*
Horác Rubinstein si libuje v germánském a slovanském ovzduší tohoto postromantického Polska kolébaného hrdostí na hrdinskou minulost a kulturním vlivem starého královského města. Možná právě to v něm vyvolalo nebo podpořilo vášeň pro staré věci s patinou mnoha generací.
Malá Helena díky svému otci objevuje umění už v raném dětství a je vedena i k vnímavosti k tělesné kráse svojí matkou Augustou, která přikládá velký význam svému vzezření. Téměř každý týden jí přichází jedna ze sousedek pomoci s ňčesem. Holčička sedící na taburetu u matčiných nohou prosí, aby ji také učesali. Augusta někdy svolí a Helena pozná, jak je příjemné nechat si umýt a učesat vlasy zkušenou rukou. Tyto sedánky zůstanou v jejích vzpomínkách jako první zkušenost s péčí o krásu.
Je to však mýtus nebo skutečnost, když Helena později vypravuje, že její rodiče a sestry tvořili typicky židovskou rodinu a že její matka ještě nosila paruku ortodoxních židovských žen? Několikrát totiž popisuje některé aspekty svého života rozporuplně a novinářům, kteří s ní dělají rozhovor, vysvětluje, že hezká legenda je cennější než fádní skutečnost.
Matčin šarm v každém případě udržuje mírné ovzduší něhy v rovnováze s otcovskou strohostí. „Byla to typická představitelka těch polských žen, v nichž Chateaubriand viděl ,směs odalisky a valkýry,čí * řekne Helena.
Ze spojení této nesourodé dvojice se narodí deset dětí. Osm jich přežije. Osm dívek: Helena, Paulina, Rosa, Regina (matka Maly, která bude hrát důležitou roli v Helenině profesionálním životě), Stella, Ceska, Manka a Erna. Heleně není ještě ani deset let, když se narodí její sedmá sestra. Ve starém a velkém domě, kde se tísní tlusté svazky, starožitnosti a zaprášené staré knihy, se tedy zabydlí osm holčiček, které naplňují dům svými hrami, smíchem, pláčem a křikem. Helena musí velmi brzy pomáhat matce s chodem každodenního života tohoto klanu a sloužit jako prostřednice mezi všemocnými rodiči a nezbednostmi těch nejmladších. Nevděčný ňděl prvorozených! „Být nejstarší z osmi dívek, to znamená mít předčasně zodpovědnost a chápat se iniciativy ve věku, kdy si ostatní hrají s panenkami,í svěří se. Zkrátka, uvyknout si na řízení lidí! Ve dvanácti letech se tedy nevědomky ocitla ve vůdčí roli. Nakupuje, obstarává domácí prádlo, mimochodem se spontánním vkusem pro to nejlepší a nejkvalitnější. Pokouší se dokonce přivést svého otce k jakémusi řádu, což je pravděpodobně nejtěžší ňkol.
Navzdory jistým finančním problémům „ všechny jsou jen relativní „ udržují Rubinsteinovi vynikající styky s krakovskou buržoazií a některými šlechtickými rodinami, které se sice po povstání v roce 1863 také
ocitly zcela na mizině, ale dál bydlí v nádherných palácích. Helena má ráda veselé návštěvy těchto velkých domů, které si uchovávají svoji někdejší výzdobu perskými koberci, filigránovým nábytkem z Konstantinopole, vzácnými dřevěnými obklady a vitrínami hrdě předvádějícími šperky a medailony s granátovými reliéfy, děděnými z generace na generaci.
Někdy se dívenka s rodinou ňčastní oslav, na nichž si muži, tančící polonézu, oblékají tradiční kroj, na jehož brokátu podšitém sobolem září šperky, šavle damascenky a drahokamy. Jídlo podávané v tomto přepychu je sice často prosté, vždycky se ale servíruje v dobré náladě: jedí se dršùky, kyselé zelí, zelí v octě. Nechybí brambory a klobásy a ke všemu se přikusuje černý samožitný chléb.
V zimě hraje první housle polévka. Helena jí s chutí houbovou polévku ze sušených hub vařených ve vývaru s máslem, solí, těstovinami, čerstvou smetanou a mlékem, ale i polskou variantu ukrajinského boršče. Naopak nesnáší jídlo czerna, které je pro západní kuchyni asi nejzajímavější. Toto jídlo se připravuje z vývaru, v němž se vaří rýže nebo těstoviny, a na závěr se dochucuje čerstvou krví...
V příznivých dnech se na stole objevují ryby, hlavně sladkovodní. V polských řekách je dostatek pstruhů, štik i kaprů a téměř vždy se připravují se spoustou cibule a s pepřem.
Někdy chodí Rubinsteinovi na odpolední návštěvy. To se podává herbata, velmi silný čaj servírovaný ve skle, který se pije bez omezení v kteroukoli denní hodinu.
Záliba v drahém nábytku, obrazech a špercích, kterou si bude Helena po celý život pěstovat, se váže pravděpodobně k těmto vzpomínkám z dětství. „Být obklopena uměleckými předměty je pro mě obdobou důrazu, který kladu na vnější vzhled. Je to pro mě totiž záležitost vnitřního zdraví. To jsou dva pžly mé snahy o ideál,í řekne později.*
Je pravda, že díky tomu, že Helena bydlí v Krakově, nejbohatším a nejhistoričtějším polském městě, žije v srdci umění. Když se vede za ruku s Horácem přes ňžasný Rynek Glowny, náměstí o čtyřiceti tisících čtverečních metrů, kde jsou i ty nejobyčejnější domy historické, nemohou se její oči nenaučit hledět esteticky. Naopak ne zrovna dietní stravovací návyky a časté zastávky v cukrárně, které v dětství milovala, stojí za lehkými pokrmy, které bude Helena Rubinstein později propagovat ve svých příručkách věnovaných kráse...
Helena za mnoho vděčí vzdělanosti svého otce, ale Horác se nezajímá jen o minulost. Jeho znalost současných polských, ale i francouzských a italských knih propůjčuje jeho ňsudku jistý liberalismus. Ve Francii sice trochu stagnuje divadlo, ale román je dál nejoblíbenějším žánrem, i když prochází převratnými změnami. Maupassantovo dílo tuto tendenci k naturalismu, jemuž všichni předpovídají konec, dokonale ilustruje. …mile Zola vydává svoji devatenáctidílnou fresku Rougon-Macquartové a nelze přehlížet ani spisovatele, jako je Flaubert, Huysmans, Hugo či začínající Alphonse Daudet.V Itálii prochází literatura hlubokou krizí. Italské jednoty bylo dosaženo, takže díla, která se k ní vážou, už nejsou v kurzu. Prosazuje se nový směr, ovlivněný pozitivismem a naturalismem, takzvaný verismus, v jehož čele stojí Giovanni Verga. Na sklonku století všude vřou nové ideje a Horác Rubinstein se jich nemůže nasytit. Jeho literární, umělecká a filozofická zvídavost ovlivní dceru v jejím vlastním objevování světových vědeckých novinek a později i v jejím zájmu pro určitou formu umění, kterou její současníci ne vždy pochopí.
První dětskou zkušeností s péčí o krásu byly pro Helenu Rubinstein ňčesy, tou druhou bude, vlastně trochu náhodou, zkušenost s pleùovým krémem. Krém se dostane do rodiny prostřednictvím tehdy velmi mždní herečky Modjeské, Augustiny přítelkyně, která ji pravidelně navštěvuje. Modjeská používá krém, který speciálně pro ni namíchal její známý maÔarský chemik, profesor Jacob Lykusky. Je to směs bylin, mandlové esence a výtažku ze slupek. Modjeská si navykla vždy trochu přinést na návštěvu. A večer, když jde Augusta dcery políbit na dobrou noc, jemně jim rozetře na červené tváře, které byly celý den vystaveny větru nebo sněhu, trochu krému.
„Aù jste ještě krásnější,“ šeptá jim, když je objímá. Být krásná, to znamená být žena.
Horác Rubinstein, jehož rodinný majetek se nyní značně ztenčil, se vrhne na vývoz, aby si udržel ňroveň, ale také aby uživil a řádně vychoval svých osm dcer. Ve velkém rodinném domě, vyhřívaném vysokými kachlovými kamny a osvětlovaném olejovými lampami, má k svému poněkud dobrodružnému obchodu dost
prostoru. Přesto jeho nestálá povaha věci stále ohrožuje.
Helena se začne o otcovy záležitosti velmi brzy zajímat. Horác nad ní žárlivě bdí, možná proto, že je nejstarší, ale nepochybně také proto, že má prudkou povahu, která z ní tak trochu dělá syna, kterého neměl. Sdílí s ní své pochyby, rozhodnutí a plány. Protože je Helena výborná v matematice, stará se o ňčetnictví podniku. Dívka je na tuto důvěru skutečně hrdá. „Jeho důvěra, které jsem chtěla být hodna, otevírala mé představivosti skrze obilí a dobytek široký vnější svět plný ňspěchů a zisků, tak odlišný od malého ženského světa, kterému jsem vládla.“ Podnikavý duch, který pomohl nasměrovat její život a vizi ňspěchu.
Jednoho dne má jít Horác na důležitou obchodní schůzi, ale náhle onemocní. Protože už není čas ňčast zrušit, Helena se nabídne, že ho zastoupí. Cesta znamená dlouhou jízdu vlakem, což je v té době skutečné dobrodružství! Rodiče i přes rozpaky svolí a pověří jednoho starého sluhu, aby dívku na schůzku doprovázel. Těsně před odjezdem jí Augusta pošeptá:
„Jestli to chceš zvládnout, pozorně poslouchej a málo mluv.“
Toho dne tuto radu, kterou bude s ňspěchem používat, až bude dospělá, naprosto ignoruje. Na místě vyloží s jistotou otcovo hledisko. A vrátí se do Krakova s uzavřeným obchodem. V šestnácti letech! Helena je překvapená vlastní odvahou, zakouší ňplně nový pocit vítězství a začíná tušit, co znamená obchodní ňspěch.
Tento první ňspěch jí dodá odvahu, takže si zkušenost za nějaký čas zopakuje a tentokrát zachrání svého otce před finanční katastrofou. Horác Rubinstein koupil v MaÔarsku velké množství čerstvých vajec, která se musí v tomto století bez ledniček neodkladně prodat, jakmile dorazí do Krakova. Náhoda způsobí, že náklad po již beztak dlouhé cestě přijede na nádraží v předvečer čtyřdenního volna. Navíc je léto a vlna veder dělá z rozehřátých vagonů dokonalé umělé líhně. Zoufalý Horác už vidí, jak se líhnou tisíce kuřat, a přitom ví, že je zbytečné doufat v nějakou výjimku z obvyklého pořádku, aby se náklad vyložil.
Helena se tedy rozhodne, že půjde sama poprosit přednostu stanice. Když zaměstnanci slyší její žádost, nemohou skrýt ňsměšek. Jak může tahle holka ve svém věku doufat, že ji přijme osoba tak důležitá, jako je pan ředitel železnice! Helena se nikdy nedozvěděla jak a proč, ale byla přijata. Přimlouvá se tedy za svého ubohého otce a líčí, jak je zcela zdrcen touto finanční ztrátou.
„Jde o rodinný majetek, pane řediteli.“
„Předpis je předpis, holčičko.“
„Odmítám věřit tomu, že tak rozvinutý národ, jako je Rakousko-Uhersko, předepisuje zemi, která mu důvěřuje, tato slepá administrativní omezení.“
„Já s tím osobně nic nezmohu. Lituji...“
„To jste mne zklamal, pane řediteli. Jako všichni zde v Krakově jsem vás považovala za mocného, iniciativního a pokrokového muže. Musela jsem se zmýlit. Na shledanou, pane řediteli.“
Tento argument je rozhodující a vyprovokuje onoho muže k tomu, aby si dokázal, že má určitou autoritu. ÿeditel železnice vydá potřebné rozkazy a Krakov může během čtyřdenního volna jíst maÔarská vejce. Majetek Rubinsteinů je zachráněn.
Už od dob dospívání tedy Helena využívá všechny příležitosti, které se jí nabízejí, aby se prosadila. Tyto události ukazují na umíněnost, s níž vyková svoji energickou povahu, pro ni po celý život tak charakteristickou.
